Pár hodin na záchytce změnilo Lukáši Burešovi život.
Připoutání mu vážně zranilo ruce. Pro muže, který hraje na violoncello, to je nepříjemné. BRNO Loni začátkem února se dvaadvacetiletý Lukáš Bureš vrátil z Itálie, kde dlouhodobě pracuje jeho matka, domů do Brna. Noc ve svém bytě už ale nestrávil.
Ještě v Itálii vyhledal psychiatra. Trpěl pocitem, že se nedokáže zařadit do společnosti a fungovat tak, aby byl spokojený. Italský psychiatr mu předepsal silné léky na schizofrenii. Na jejich vedlejší účinky -třes a strnulost – dostal další lék, Akin eton.
Právě tento lék způsobil, že Lukáš Bureš skončil krátce po příjezdu do Brna na záchytce. „Zapomněl jsem si vzít Akin eton. Vybaloval jsem po cestě a nějak jsem na to nemyslel,“ vzpomíná. Pak mu strnulo tělo a začal zmatkovat: „Vzal jsem si jeden prášek, nezabral. Bral jsem si další, asi šest nebo deset.“
Pak už si nic nepamatuje. Probral se až ve chvíli, kdy stál u pokladny večerky nedaleko svého domu. Bez peněz, bez klíčů, bez kalhot a bot - jen v dlouhém svetru.
To už byla na místě také policie. „Koukli mi do očí, měl jsem po tom léku rozšířené zorničky, tak si mysleli, že jsem zfetovaný,“ vzpomíná Lukáš. „Marně jsem jim opakoval, že musím domů, protože jsem asi nechal otevřený byt.“ Policie přivolala záchranku a ta Lukáše odvezla na záchytku psychiatrické léčebny v Brně-Černovicích.
Také tam Lukáš opakoval, že chce domů. „Protože jsem odporoval, chytli mě dva chlapi, každý za jednu ruku, a odtáhli na postel, kde mě přikurtovali,“ vypráví. „Jeden z nich mi přitom se slovy ‚ty hajzle, tady to máš’ klekl na hrudník.“ Znehybnění bylo opravdu důkladné, na rukou, kotnících, kolenou a krku. „Zmítal jsem se, protože mě ty kurty dusily. Pak jsem omdlel a probral se až ráno.“
Za dvanáct hodin provedly kurty své. Lukáš nemohl hýbat nedokrvenýma rukama, měl na nich otevřené rány, zranění měl i na krku a na nohou. „Zase jsem jim opakoval, že chci volat mámě a jít domů. Řekli mi ale, že kvůli zraněním musím v nemocnici zůstat, a dali mě na jednotku intenzivní péče.“
Loni v červnu se Lukáš obrátil na policii pro podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví. Soudní znalec mu dal za pravdu – zranění Lukášových rukou byla podle něj vážná a byla přímým důsledkem kurtování v brněnské psychiatrické léčebně.
Léčebna se bránila tvrzením: kurty byly nutné, protože pacient byl agresivní. „Nemohl jsem být agresivní, když jsem se předávkoval léky, které utlumují,“ namítá Lukáš. V jeho prospěch svědčí i zápis záchranné služby: v době transportu byl pacient klidný.
Ústav také uvádí, že Lukáš měl poranění v době, kdy ho přijímali. I zde toto tvrzení naráží na zápis záchranky: podle ní pacient nebyl nijak poraněn.
Policie se přiklonila ke znaleckému posudku v tom, že poranění jsou důsledkem kurtování a skutečnosti, že personál pacienta pravidelně nekontroloval. Věc přesto odložila. Podle ní nelze zjistit, kdo z lékařů, sester a ošetřovatelů je za to konkrétně odpovědný. Nepomohla ani stížnost státnímu zastupitelství. Lukášův advokát se proto příští týden chystá podat ústavní stížnost.
Lukáš chtěl příští rok maturovat na konzervatoři. To je ale problém. Lékaři si nejsou jisti, zda následky zranění budou trvalé nebo přechodné. „Mrtví mi ruka, nemohu pořádně udržet smyčec,“ říká Lukáš.
