Vpřípadu ředitele plzeňské městské policie se všechny neduhy a dysfunkčnosti akademicko-politicko-úřednického komplexu koncentrují přímo čítankově.
Luděk Hosman prostřednictvím svého právního zástupce přiznal, že bakalářskou práci prostě a jednoduše opsal. Ani se nevymlouval žádnými trapnými historkami, kterak chtěl vyzkoušet, kdo krade v knihovně, nebo že šlo o sázku. Takže udělal něco špatně? Ale kdepak. Může za to systém! Škola ho neměla nechat opisovat! V televizi se odsouvají za 22. hodinu filmy s erotickými scénami, které internetovou generaci nemohou ničím zaskočit. Ale takovéhle zprávy o tom, jak osoby požívající úřední autority obhajují opisování, jsou přípustné v hlavním vysílacím čase?
Z právníkova vysvětlení, že Hosmanovi nikdo neobjasnil, jak má práci psát, je zřejmé, že na fakultu vůbec nepatřil – ke studiu přistupoval typicky středoškolsky. Tady je ale čas obrátit optiku a ptát se, proč vlastně práva studoval. Bezpochyby proto, že musel, chtěl-li vyhovět zákonu. Ale může z něj udělat vysoká škola lepšího policistu? Zlí jazykové tvrdí, že vlastně jedinou dovedností, kterou vás vysoká škola naučí, je dovednost studovat vysokou školu. Žádá si kombinaci určitých sociálních schopností a vysoké verbální či abstraktní inteligence. Nikde není psáno, že by právě tenhle mix potřeboval ředitel městské policie. I nutnou sumu právních norem si lze osvojit jinak než v akademickém kontextu. My jsme se k předepsanému vzdělání upnuli jako k zázraku, který pozvedne úroveň úřadů. Místo toho se úřady se školami naučily tu úroveň konzervovat.
Čtěte „Policista se přiznal...“ na straně 4
