Stejné pocity

Pane Vaculíku, bude to asi generační  problém. Stejné pocity, jako máte Vy, mám i  já. Že u nás neexistuje spravedlivý trest pro velké podvodníky a zloděje,  že zvolení úředníci na na OÚ,  i na magistrátech preferují své kamarády a hledí si spíš vlastního prospěchu než  toho veřejného, vesele rozprodávají to, co není jejich, ale společné a zrazují své poslání služby veřejnosti za mrzký jidášský groš... A o těch, co sedí ve vládě, v poslanecké sněmovně  a senátu moje iluze vzaly již dávno zasvé... A nakonec - když jsem si, zrovna jako Vy,  konečně navykla pečlivě třídit odpad - a nabádat k tomu i své bližní, zjišťuji, že to nemá pro dnešek žádný význam. (Sběrny o to nemají zájem). Člověk by ale  neměl klesat na duchu, může být hůř... Tu špetku optimismu si přece vzít nenecháme - viďte? My, Valaši, jedna rodina...