Ledový povlak, který zadusil grónské lesy i travnaté porosty, se podle vědců vytvořil v poměrně krátkém čase.
Během 300 tisíc let klesla koncentrace oxidu uhličitého z původních 400 ppm (počet částic na milion) o více než třetinu. Počítačové simulace ukazují, že tento pokles nastartoval radikální proměnu Grónska. První stálý led se objevil v horách na východě ostrova. Ledovec se dál zvětšoval, až pokryl celé Grónsko.
Vědci z univerzity v Bristolu vedení Danem Luntem prověřovali i další možné vlivy, například změny mořských proudů, které by Grónsko „odstřihly“ od dodávky tepla z jihu, či postupné zdvíhání masivu Skalistých hor, což mohlo nad ostrov odklonit studené větry. Podle výpočtů tyto jevy neměly ani v kombinaci se změnou dráhy, po níž Země obíhá kolem Slunce, takovou sílu, aby mohly trvalé zalednění Grónska „zavinit“.
Na úrovni kolem 280 ppm se hladina CO2 držela až do začátku průmyslové revoluce. Během následujících 150 let koncentrace nejvýznamnějšího skleníkového plynu rychle vyskočila na dnešních 385 ppm. To se už těsně blíží stavu v době, kdy bylo Grónsko bez ledu. Čeká nás rychlé tání?
„Z naší práce jasně plyne, že grónský ledovec je velmi citlivý na hladinu CO2. Ovšem nemůžeme říct, že během několika staletí po dosažení hladiny 400 ppm ledovec roztaje, protože o těchto procesech mnoho nevíme. Může být snazší ledovec vytvořit než ho rozpustit,“ upřesňuje Dan Lunt.
***
Tlustá vrstva ledu ostrov pokryla až poté, co v atmosféře prudce poklesl obsah oxidu uhličitého
