Za normálních podmínek je ozon neviditelný plyn, v ovzduší je obsažen ve velmi malých, stopových koncentracích a čichem ho vnímáme jen v čistém ovzduší po silných bouřkách s četnými elektrickými výboji.
Plyn dvou tváří Ozon bývá označován jako plyn dvou tváří, protože v atmosféře hraje dvojí roli.
Stratosférický ozon plní roli ochranného štítu před ultrafialovým zářením Slunce, absorbuje toto záření a chrání život na Zemi před jeho škodlivými účinky. Maximální množství stratosférického ozonu je soustředěno ve výšce 22 až 25 km nad zemským povrchem. Pokud je jeho vrstva výrazně ztenčená, mluvíme o tzv. ozonové díře.
V takovém případě pobyt na slunci, zejména v poledních hodinách, vede ke zvýšenému riziku kožních onemocnění. Úroveň biologicky aktivního slunečního záření hodnotíme pomocí UV-Indexu, který v našich zeměpisných šířkách dosahuje hodnot 0–9, v tropech až hodnoty 14.
Troposférický nebo lépe přízemní ozon je považován za znečišťující látku a je významnou součástí fotochemického smogu. Zvýšené koncentrace přízemního ozonu zatěžují zejména oblasti, ležící v závětří velkých městských a průmyslových aglomerací. Přízemní ozon působí nepříznivě na dýchací cesty, oči, má škodlivé účinky na flóru, faunu a poškozuje i některé materiály.
Koncentrace přízemního ozonu se mění nejen během roku, ale také v průběhu dne. Vyšší koncentrace přízemního ozonu se vyskytují zejména v teplé polovině roku v odpoledních hodinách. Obvykle jsou spojeny s vysokými teplotami, intenzivním slunečním zářením a malými rychlostmi větru, významnou roli hraje i autodoprava.
Koncentrace přízemního ozonu během dne rychle rostou, večer rychle klesají.
Přízemní ozon a jeho zvýšené koncentrace mají značné negativní účinky na lidský organismus. Dráždí dýchací ústrojí, stahuje dýchací cesty, ztěžuje dýchání zejména u astmatiků, malých dětí a starších osob, poškozuje oči. Typickými příznaky obtíží, které způsobují vysoké koncentrace ozonu, jsou bolesti hlavy, podráždění a bolesti v krku, záchvaty kašle, tlak za prsní kostí, pocit nedostatku vzduchu, slzení a pálení očí. Limitní hodnotou je 180 µg.m-3. Nejvyšší koncentraci naměřili v Praze Pokud koncentrace překročí uvedenou limitní hodnotu, je pro lidi citlivé na ozon lepší omezit vycházky a tělesnou zátěž pod širým nebem. Rovněž by se neměli zbytečně vystavovat vysokým teplotám a v poledních hodinách je vhodné omezit i pobyt na slunci.
V případě překročení úrovně 240 µg.m-3 se mají citlivé osoby zdržovat zejména v poledních a odpoledních hodinách v uzavřených prostorách. Ostatní skupiny osob, které jsou méně citlivé na ozon, by v době takto zvýšených koncentrací neměly provozovat nezvyklé zátěžové aktivity pod širým nebem.
Nejvyšší průměrná hodinová koncentrace přízemního ozonu na území České republiky dosáhla hodnoty 314 µg.m-3 a byla naměřena na stanici Praha-Vysočany 29. července 1994. Maximální teploty vzduchu se tehdy pohybovaly kolem 35° Celsia.
