* LN Vaším hlavním počinem v šíření japonské kultury v Česku je překlad „nejstaršího románu na světě“, Příběhu prince Gendžiho, který před tisíci lety napsala dvorní dáma Murasaki Šikibu. Kdy jste se s tímto dílem poprvé setkal?
Poprvé to bylo v gymnazijním věku, a to v klasickém překladu, či spíše převyprávění pracovníka Britského muzea Arthura Waleyho z 20. let minulého století. Tento překlad učaroval záhy všem pozdějším anglosaským badatelům a mnoha čtenářům na celém světě a připomněl tehdy pozapomenuté dílo i v Japonsku samém. Předtím, a dokonce i později, tvrdily tehdejší kapacity západního světa, že Japonsko nemá tradici kvalitní umělecké prózy, ale mistrný Waleyho překlad usvědčil B. H. Chamberlaina a mnohé další badatele z omylu. Chamberlain před smrtí přiznal, že badatel by neměl šmahem odsuzovat uměleckou tvorbu, pokud má dojem, že jí dobře nerozumí.
* LN Čím vás Gendži zaujal natolik, že jste se tak rozsáhlé a náročné dílo dvorského období Heian (794-1185) rozhodl přeložit ze staré japonštiny?
Romantický Příběh prince Gendžiho je psán zcela jinak než velká prozaické díla, která tradičně plnila evropské a americké knihovny, a odchyluje se i od čínské tradice, pod jejímž vlivem vznikal. Základní rozdíl spočívá v tom, že tradiční evropští spisovatelé, přinejmenším do přelomu 18. a 19. století a snad i pod vlivem biblického kánonu, se dívají na svět svého díla jakoby z ptačí perspektivy jako na logický a rozporuprostý celek. Tedy takříkajíc z perspektivy stvořitele, který jako by byl zodpovědný za všechny nevyváženosti a logické paradoxy jím stvořeného světa, i když při takovém pohledu obvykle nikdy nedohlédnou na samé dno srdce jednajících hrdinů. Paní Murasaki zvolila na počátku 11. století přesně opačný postup: vyšla z pozice jednotlivých postav, a to nejen z jedné z nich, ale desítek jedinců, mužů i žen. Nitro postav je u ní vystiženo s neobyčejnou přesností. Každá má svou neopakovatelnou povahu, schopnosti, přednosti i slabiny, většina z nich také píše zcela odlišnou individuální poezii. V jednání postav se objevují mistrně vystižené prvky psychoanalýzy, kterou její moderní otcové pravděpodobně převzali z teorie vědomí v hinduismu - a odtud i v některých verzích buddhismu.
* LN Je možné současnému západnímu čtenáři nějak přiblížit psychologii postav v Gendžim?
Psychologické plány v moderní literatuře, řekněme v kafkovském světě, často zobrazují úzkost člověka vůči jevům, na nichž se sami nepodílíme, proti nimž jsme zcela bezmocní a které nejsme s to pochopit. Naproti tomu hrdinové paní Murasaki, jakkoli stejně bezmocní v reálném světě, reagují na pomíjivost okamžiku aktivní tvorbou. V praktickém životě jsou postavy ve své bezmoci svým způsobem „oběťmi poměrů v heianské společnosti“, ale vnitřně jsou to svobodní lidé, kteří bez ohledu na své postavení svobodně tvoří a svobodně vyjadřují své pocity, a žádná moc na světě je nemůže a ani nechce připravit o právo vyslovit krásnou a obratnou formou to, co cítí. Proto soudím, že heianská dvorská společnost přes své bizarní nedostatky byla také společenstvím svobodných tvůrců. V poezii bylo prakticky vše dovoleno, pokud byla krásná. A to navzdory přísnému omezení jejího slovníku. Bylo však možno kritizovat císaře za nedostatek pozornosti při jmenování do úřadu a ten se zastyděl, rozplakal a vyhověl, bylo možno svádět daleko výše postavené osoby, bylo možno žádat plné odpuštění těžkým provinilcům atd.
* LN Dílo o čtyřech silných svazcích vycházelo česky v letech 2002 až 2008. Jak dlouho trvalo vlastní bádání a překládání?
Řekl bych tak od roku 1996. Zprvu jsem zkoušel na vzorku čtenářů, jak by reagovali na různé možné způsoby překladu.
* LN V češtině nedávno vyšel román László Krasznahorkaie Od severu hora Od jihu jezero Od západu cesty Od východu řeka, v němž vystupuje Gendžiho vnuk v prostředí současného Japonska. Čím je dílo Murasaki Šikibu dnes živé podle vás?
Především díky autorčinu vypravěčskému umění a hloubce citového výrazu. Například setkání ve snu s otcovým duchem v zátoce Suma připomíná svou působivostí scénu z Hamleta. Sama nepravděpodobnost scénu jaksi podtrhuje, činí ji hlubší a výraznější. Krásná je také milostná poezie díla. Obsahuje několik set básní, jež by určitě stály za samostatné vydání ve formě jakési antologie.
* LN Autorka byla žena zřejmě výjimečného vzdělání i nadání. Jak byste charakterizoval její osobnost?
Dostalo se jí výjimečně nejen typického dívčího vzdělání, k němuž patřilo psaní deníků, dopisů a básní v domácím japonském jazyce, ale od vzdělaného otce, guvernéra venkovské provincie, také klasického vzdělání v čínském jazyce, jaké bylo v tradici císařského města -dnešního Kjóta - dostupné obvykle jen mužům. Schopností vytvořit s využitím čínských prvků tak nadčasové prozaické dílo v japonštině paní Murasaki přispěla ke vzkříšení staré japonské literatury v čistě domácím jazyce a dovršila tak cosi, na co můžeme pohlížet se sympatiemi jako na jistou obdobu našeho národního obrození. Ostatně tento národní rys jejího díla postřehl o staletí později slavný filolog Motoori Norinaga, současník našeho Jungmanna a vášnivý obhájce literatury v čistě japonském jazyce. Díky své intelektuální převaze byla paní Murasaki schopna značné ironie jak vůči méně vzdělaným a chorobně ctižádostivým ženám, tak i vůči mužům, kteří nedovedli dostatečně ocenit duševní kvality žen.
* LN Často se spekuluje o tom, že Murasaki Šikibu není jedinou autorkou celého Příběhu. Jak se na tyto hypotézy o autorství díváte vy?
Na to není jednoduchá odpověď. Konkrétním pisatelem jednotlivých pasáží mohly být různé osoby, ale nemohu uvěřit, že autorů základní koncepce různých částí díla je více. Génius formátu paní Murasaki se prostě nerodí tak často.
***
Plné znění rozhovoru je na lidovky.cz
* www.lidovky.cz/kultura
Karel Fiala (1946) Odborník na starou japonštinu, kterou přednáší na Fukuiské prefekturní univerzitě v Japonsku. Je autorem řady knih a japanologických studií, převážně z oblasti lingvistiky a filologie. Japonsky vydal např. monografii Informační a syntaktická struktura japonštiny (2000). V jeho překladu vyšel česky Příběh rodu Taira (Mladá fronta 1993) či monumentální Příběh prince Gendžiho (4 díly, Paseka 2002-2008).
