LIMA „Peru je nepochybně země budoucnosti, je to země otevřená světu, země s obrovským nerostným bohatstvím, země deroucí se nahoru a ten pocit z toho člověk má i po pár hodinách návštěvy,“ přemítal český prezident Václav Klaus během procházky po peruánské metropoli Limě, na první zastávce své jihoamerické cesty.
Český prezident přicestoval do Peru ve středu v noci po téměř dvacetihodinovém letu a hned druhý den ráno vyrazil do centra Limy. Město viděl z té lepší stránky. Za prvé svítilo slunce, což v Limě nebývá zvykem (nad městem, které založil španělský dobyvatel Francisco Pizarro, se takřka celoročně válí závoj šedivé mlhy, kvůli němuž se mu přezdívá „pomsta Inků“).
A za druhé viděl jen centrum, přesněji výstavní čtvrť San Isidro a koloniální architekturu kolem hlavního náměstí Plaza de Armas. „Je pozoruhodné to vidět. Je to obrovské město, které má osm milionů obyvatel, nemá žádné velestavby, tudíž rozkládá se na obrovské ploše a i se svou aglomerací to má více než třetinu obyvatel celého Peru,“ poznamenal český prezident. Český prezident měl ve čtvrtek v Limě volnější program – zahajoval jen podnikatelské fórum (včera se pak měl sejít s několika peruánskými politiky v čele s prezidentem Alanem Garcíou). Mohl si tak i s manželkou Livií prohlédnout v klidu město a nasát jeho atmosféru. Peruánci jsou k cizincům tradičně milí a přívětiví – dobře vědí, že právě turistický ruch zemi zajišťuje podstatnou část příjmů. Česká republika je možná daleko, ale pro Peruánce není úplně neznámou zemí. Mladí znají přinejmenším fotbalisty – dodnes tu vzpomínají například na Pavla Nedvěda. Lidé si tu ale dokážou vzpomenout i na české horolezce, respektive na výpravu, která tragicky zahynula v 70. letech při výstupu na nejvyšší peruánský vrchol Huascarán.
Prezidentský pár navštívil jednu z mnoha místních katedrál, tržiště a františkánský klášter.
Na vlastní kůži také okusil, jaké to je uvíznout v Limě v dopravní zácpě. Cestou po městě sice jeho auto doprovázeli policisté, jejich neustálé pískání na píšťalku ale nepřimělo místní řidiče uhnout z cesty. Lima, podobně jako všechny jihoamerické metropole, je totiž přeplněná auty a mikrobusy.
Provoz na zdejších ulicích prakticky neutichá. Auta nezřídka horšího technického stavu neustále troubí a z mikrobusů, kterým místní říkají „taxi colectivo“ (jakési hromadné taxíky), vykřikují -náctiletí výrostci názvy ulic, kterými se řidič chystá projíždět. Lákají pasažéry, kterým pak zastavují na mávnutí kdekoliv, takže jsou to velmi často právě oni, kdo blokuje provoz. „Milá pozornost“ Hned první den návštěvy převzal Klaus v Peru vyznamenání Velkého kříže i čestnou profesuru na Universidad del Pacífico.
„Je to milá pozornost, to je nesporné. Na druhou stranu to beru jako ocenění ne mé osoby, ale jako takové symbolické přátelské gesto vůči České republice – a to je právě smyslem celé té mé cesty tady,“ poznamenal k vyznamenání český prezident.
Jak už bylo řečeno, Lima má minimálně dvě tváře a Klaus a jeho doprovod poznali tu „úhlednější“. Ubytovali je ve čtvrti San Isidro nedaleko pobřeží Pacifiku, kde se to jen hemží vilami peruánské smetánky a konzuláty.
Daleko rozlehlejší část Limy se rýsovala v dálce na východě – slumy, které daleko výstižněji odrážejí život obyčejných Peruánců (plných 12 procent lidí žije pod hranicí chudoby).
Město působí na první pohled bezpečně, reálnou hrozbou jsou jen kapesní zloději, člověk si ani nedokáže představit, že i tady operovali neslavně proslulí maoističtí rebelové ze Světlé stezky.
Ti zemi sužovali atentáty v 70. a 80. letech a jejich řádění si vyžádalo na 70 tisíc mrtvých. Když asi před rokem došlo k několika vraždám, objevily se ve světových médiích titulky typu: Peru má strach, vrací se Světlá stezka. Teroristé se podle některých zpráv začali aktivizovat, obchod s kokou jim vydělává tolik, že si mohli najímat další a další žoldáky.
Místní nad tím ale mávají rukou. Světlá stezka je prý dnes už minulost. Když už, tak prý operuje „daleko v horských vesničkách“.
O autorovi| Tereza Šupová, zvláštní zpravodajka LN v Peru
