Po historické katastrofě lidovců před půl rokem i střízliví pozorovatelé politiky vzdychali, jak moc tu napříště tito tradicionalisté budou chybět. Zatím ale nikomu nechyběli, navíc se dnes do jejich obojakosti cílevědomě rozplizávají Věci veřejné, jejich ministr školství dává najevo lehce náboženské postoje, třeba nechuť k sexuální výchově ve školách. Je pochopitelné, když takhle znejistěná strana volí radikální změnu.
O víkendu si KDU-ČSL do svého čela postavila teprve třiatřicetiletého veterináře Pavla Bělobrádka. Předseda delegáty zaujal energií a výřečností. Řekl také, že už mu rukama prošla spousta dobytka a sviní a že by si s nimi poradil i ve vysoké politice. Novináře zase zaujal jeho tři roky starý internetový článek, v němž se vyznává z dětského obdivu ke skinheadské skupině Orlík a sám sebe nazývá „zastuzeným skinheadem“. Nechceme být upjatí, ale nový předseda by asi měl upřesnit, jestli mu pivní poetika siláctví a nacionalismus pořád ještě přijdou tak chytlavé a jestli zrovna touhle živou vodou chce skrápět stranu, která se mu právě dala k dispozici.
Protože tu stranu zavazuje už její věk, není pravděpodobné, že by, byť z opačného směru, zdegenerovala až na úroveň US-DEU, která si v poslední křeči hrála na anarchisty, kteří se nebojí ani tvrdých drog. Ale zoufalství, v němž se daří hospodskému populismu, tu cítit je. Přitom zrovna lidovci by měli věřit, že pozemskou smrtí to nekončí, a že proto záleží i na jejím způsobu.
