Tak od koho tu tiskovinu máte? Jestli to neřeknete, budete stíhán za pobuřování proti socialismu. Když člověk slyšel takovou větu na služebně StB, většinou se mu rozklepala kolena. Udat kamaráda? Nepřichází v úvahu. Způsobit si sám stíhání? Huh! Komunistická policie - uniformovaná i tajná - hřešila na to, že jen málokdo znal svá práva. Jen ti, co si přečetli i právní poučení přikládané k samizdatům, věděli, že vyváznout s čistým svědomím není až tak obtížné. To, že nikdo nesmí být nucen, aby způsobil trestní stíhání sám sobě či osobě blízké, platilo totiž už za komunistů.
Za Husáka věděl jen málokdo, jaký je rozdíl mezi výslechem a podáním vysvětlení. Dnes to ví snad každý. Zároveň každý ví, že policista je oprávněn požadovat vysvětlení a občan je oprávněn vysvětlení odepřít. „Osoba blízká“ povýšila z únikového manévru vůči StB na jakési univerzální zaklínadlo.
Tak pane řidiči, vaše auto máme zachyceno na policejním snímku na místě M v hodinu H při porušení předpisu X. Ta věta zní neprůstřelně a zlověstně pro peněženku i rezervoár bodů. Jenže tak zní jen do okamžiku, než hříšník namítne, že jeho vůz řídila „osoba blízká“. Připadá nám to normální, vždyť přece vůči policii nemůžeme mít méně práv než za Husáka.
Jenže ono to není normální. Zkuste to říci třeba ve Francii. Když Nicolas Sarkozy ještě jako ministr vnitra nechal nainstalovat na dálnicích automatické kamery, majitelům aut začaly chodit dopisy s policejním snímkem a složenkou na pokutu zároveň. Může-li se v Česku „osobou blízkou“ zaklínat každý, je to skoro jako kdyby každý tvrdil, že byl za komunistů odbojářem.
