Sobota 6. července 2024, Den upálení mistra Jana Husa
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Podporujme studenty, ne školy

Česko

Osobně nemám moc rád „radily“ ani ve firemním prostředí, ani jinde. Nenesou žádnou odpovědnost, jsou předražení, jsou úlisní, jsou tajemní, jsou „chytří“. Mimochodem vůbec nejsou nezbytní. I proto mě trochu fascinuje současná mediální excitace ohledně mého radícího desetinového úvazku u ministra školství, včetně následných dezinterpretací a vůbec typického mediálního života.

Protože veškerou agendu ze mě tisk stejně po kouskách usilovně mámí, zveřejním jedno velké téma, které se nabízí v českém školství k řešení, a sice: peněz je málo, učitelů a škol hodně, žáci a studenti studují dlouho. Řešení musí být jednoduché, plošné, neutápějící se v detailech a standardech.

Zkraťme základní školní systém o rok, zrušme devátou třídu a nechme maturovat děti o rok mladší.

Důvody jsou trojího typu. Zaprvé pedagogické. Znovuzavedení devátých tříd v minulém desetiletí protáhlo základní a střední vzdělávání o rok a neexistují pro to jakékoli závažné pedagogické pohnutky. Základní školy mají s takzvaným II. stupněm (děti 11-15 let) beztak potíže, chybí jasná vize. Děti to cítí, zlobí více a učí se méně. Jejich ambicióznější vrstevníci již studují na víceletých gymnáziích. Dlouho trvalo, než školy tuto změnu vůbec strávily a dokázaly smysluplně roztáhnout svůj vzdělávací program. Současný průměrný deváťák umí ale naprosto to samé, co uměl předtím průměrný osmák. A není toho bohužel často mnoho.

Kvalitní učitelé se shánějí špatně a opět zvlášť na II. stupeň. Takže jací asi kantoři před deseti lety přibyli, respektive neubyli? Neboli nyní pohledem z opačného hlediska - ředitel by se mohl zbavit nejslabších členů sboru a kvalita vzdělávání trochu poskočí nahoru.

Miliardové úspory Ekonomicky to není složitá matematika. Ubude čtrnáctina žáků a studentů, což je obrovský balík peněz. 1/14 rovná se sedm procent. A určitě ještě víc tzv. „učitelohodin“. Miliardy korun. Ty mohou dostat třeba ostatní učitelé. Navíc se s případným rušením devítek trefíme do nejslabších populačních ročníků, tj. pozaplní se nám poloprázdné střední školy. To úspory ještě zvětší.

Lidsky-filozofický rozměr: Můj dědeček končil studium na obchodní akademii v šestnácti (1917), můj otec jedenáctiletku s maturitou v sedmnácti (1958), já maturoval v osmnácti (1988), současným středoškolákům je často ke dvaceti! Stát na to nemá, nebo s bídou. Ale hlavně proč? Průměrní maturanti umějí stále méně a méně, což není způsobeno upadající úrovní škol, ale strategicky tím, že za mého dědečka měl maturitu každý dvacátý a nyní to budou brzy čtyři pětiny. A nijak to nezachrání ani deset státních maturit o pěti úrovních. Průměrní středoškoláci jsou prostě průměrně slabší a při opuštění střední školy toho umějí méně. Logicky na menší penzum znalostí a dovedností potřebujeme spíš méně času nebo stejně. Určitě ale ne více.

Navíc mladí lidé nyní pak i vysokoškolské studium hodně protahují, mezitím jedou rok na Nový Zéland sklízet jablka, pak pokračují postgraduálním studiem, blíží se třicítka a jsou pomalu věkově zralí na předčasný důchod.

Podle mého po dvacítce mají mladí lidé již být zcela etablovaní na vysoké škole, stihnout mezitím zahraniční studijní pobyt a pomalu pracovat. Part time, při studiu, v příbuzném oboru své hlavní studijní činnosti. A od pětadvaceti naplno. Tak aby mohli zavčasu vybudovat svou kariéru, oženit se a převzít zodpovědnost za osud svůj a své budoucí rodiny.

Ulevit „mandatorním“ výdajům Školství prostě potřebuje po letech „budování a projektů“ naopak škrtání a rušení. Potřebuje racionalitu, ne velké vize a při vší obtížnosti -potřebuje trochu produktivity. Klíčové je nepřidávání nových projektů, zákonů, vyhlášek, ba právě naopak. Nutně musíme zachovat všechny základní pilíře, na kterých praktické školství stojí. A zároveň by všude mělo jít o úspornost, aby se ulevilo „mandatorním“ výdajům a mohli jsme je dostat do škol - třeba do osobního hodnocení.

Pakliže jde o strategické vize, je třeba si především rozhodnout, o jak staré děti chceme primárně pečovat, finančně podporovat jejich vzdělávání a vybírat na to daně od obyvatel. Od šesti do šestnácti (eventuálně patnácti) povinná školní docházka. O něco méně dáváme těm ve věku 15 až 19 (středoškoláci), výrazně méně vysokoškolákům od 19 do 25 a též dětem od čtyř do šesti (mateřinky). Skoro nic nikomu nad 25 let.

Anebo současným nepřehledným konglomerátem 0-30, kdy často podporujeme školy, a ne studenty a žáky?

Peněz je málo, učitelů a škol hodně, žáci a studenti studují dlouho. Zkraťme základní školní systém o rok, zrušme devátou třídu a nechme maturovat děti o rok mladší.

O autorovi| VÁCLAV KLAUS ML. Autor je poradcem ministra školství ředitel gymnázia PORG

Autor: