PRAHA Zatímco české banky se poučily z předešlých chyb při investování do rizikových kreditních derivátů, Česká pošta pokušení z investic do potenciálně vysoce ziskových, avšak také vysoce rizikových derivátů neodolala. V polovině letošního roku totiž investovala 400 milionů korun do vysoce rizikových cenných papírů a nyní se snaží tyto peníze získat zpět.
„Zatím máme pouze dílčí informace. Na přelomu června a července opustili naši republiku peníze, které směřovaly na východ. V současné chvíli dělají zástupci České pošty vše pro to, aby se finanční prostředky navrátily zpět do vlasti,“ řekl Ivo Mravinac, ředitel odboru komunikace České pošty. Podrobnější informace o způsobu navrácení investice Mravinac odmítl sdělit. „Až bude mít příběh hezký konec tak se k tomu rádi vrátíme, ale zatím nejsou peníze na účtu,“ dodal.
Česká pošta investovala celkem 400 milionů korun do takzvaných CDS (credit default swaps) bank, které jsou vysoce rizikové. Peníze poslala jmenovitě na tato místa: HALYK (Kazašská republika), VTB (Rusko), HCFB (Rusko) a do státu Ukrajina. Podle informací LN se tato investice neprobírala na širším vedení společnosti a s největší pravděpodobností byla rozhodnuta generálním ředitelem na návrh jeho ekonomického náměstka.
Mravinac však odmítl spekulaci, že by bývalý generální ředitel České pošty Karel Kratina opustil firmu na konci letošního září právě kvůli této rizikové investici. „To rozhodně není pravda, o této investici nevěděl nový generální ředitel až do té doby, než přišel nový náměstek pro ekonomiku Petr Křeček,“ řekl Mravinac. Křeček do firmy nastoupil na počátku listopadu.
Kvůli nepovedené investici musela v listopadu Česká pošta v účetnictví vytvořit opravnou položku přes 100 milionů korun. To v kombinaci se zpomalením ekonomiky donutilo poštu snížit letošní plán zisku z původních 504 milionů korun na 250 milionů korun. Loni přitom Česká pošta ohlásila zisk před zdaněním 795 milionů korun.
***
Pošta investovala do credit default swap
Je to kreditní derivát, který si lze představit jako pojištění určité pohledávky. „Kupující“ vlastní např. dluhopis a chce se zajistit proti krachu jeho emitenta.
V případě krachu mu „prodávající“ dorovná ztrátu. Využívá se ale i ke spekulativním obchodům.
