OSTRAVA Pětadvacet televizorů za „šichtu“ jediného pracovníka a až 1100 tun elektroodpadu ročně úsilím celého týmu. Takovým tempem rozebírají vysloužilou elektroniku postižení lidé v Ostravě.
Chráněná dílna funguje v areálu firmy OZO pod hlavičkou Charity svatého Alexandra a včera dostala nového pomocníka - demontážní linku. „Dřív jsme ty televize tahali ručně,“ vysvětlil devětapadesátiletý Miloš Kaiseršat, který už rok v dílně pracuje. Novou linku za necelý milion korun si včera pochvaloval. Jeho pracovní náplní je rozebírání starých televizí a rádií v ostravských Kunčicích. Spolu s Kaiseršatem takto pracuje pro Charitu ve dvou směnách dalších jedenadvacet lidí, a to právě v režimu chráněných dílen uzpůsobených jejich handicapu. Manipulace s mnohdy těžkými přístroji teď pro ně odpadá.
Kaiseršat je bývalý řidič z povolání, v podniku Báňské stavby jezdil s nákladními tatrami i tahači. Pak onemocněl a dva roky marně přes úřad práce sháněl místo. „To víte, že jsme spokojen, že můžu něco dělat,“ říká. Jeho kolegové jsou na tom podobně. Jde o bývalé horníky nebo hutníky. „Najít si běžnou práci pro takto zdravotně znevýhodněné lidi je dnes téměř nemožné,“ míní ředitel Charity svatého Alexandra Pavel Folta.
Ivo Stoszek z vedení OZO upozorňuje, že i přes panující krizi jdou rozebrané komponenty ze starých přístrojů stále na odbyt. O nedostatek práce se lidé bát nemusejí. Jen v prvních třech měsících letošního roku se oproti loňsku zvedlo množství dovezených spotřebičů o celých padesát procent. „Dál odprodáváme zhruba 85 procent rozebraných dílů. Jde o železo nebo barevné kovy,“ vysvětlil Stoszek.
S rozebíráním elektropřístrojů v režimu chráněných dílen začali ve společnosti v roce 2003. Tehdy nastoupilo do práce prvních pět handicapovaných. O tři roky později již odpad rozebíralo osmnáct zaměstnanců, dnes je jich už dvaadvacet a vedení firmy nevylučuje, že další budou muset v nejbližší době přibrat.
Postižení hledají na Ostravsku práci těžko Za prudce narůstající množství elektroodpadu může podle ekonomky OZO Ivety Sulkové jednak stále se zvyšující spotřeba konzumní společnosti, ale i to, že lidé stále více odpady třídí. Ještě před několika lety vyhazovali použité spotřebiče běžně do popelnic, nyní stále více lidí využívá především možnosti sběrných dvorů, kam elektroodpad odvážejí.
Jen ostravský úřad práce eviduje téměř dva a půl tisíce uchazečů s tělesným postižením. „Zájem o zaměstnání je v těchto měsících enormní, a to nejen pro lidi s handicapem,“ upozorňuje ředitel charity Folta. „Lidé se za námi chodí ptát přímo do provozoven, dělá mi velké problémy je slušně odmítat. Jsme schopni uspokojit tak maximálně desetinu zájemců,“ dodává.
Dílna v OZO Ostrava je jednou ze čtyř chráněných dílen, kterou Charita sv. Alexandra v Ostravě provozuje. Další dílny jsou zaměřené na textilní a stolařskou výrobu a na zpracování plastů. Nyní nachází v těchto chráněných dílnách pracovní uplatnění celkem 46 tělesně handicapovaných lidí.
Měsíční výplata? Kolem jedenácti tisíc hrubého Výdělky lidí u demontážní linky nejsou nijak oslnivé. Při práci v OZO si lidé vydělají mezi osmi až jedenácti tisíci korunami hrubého.
„Denně musí v průměru rozebrat 350 až 400 kilogramů,“ upozorňuje Folta. To znamená přibližně šestnáct televizorů o váze pětadvacet kilogramů.
Zaměstnavatelům přispívá na uplatnění handicapovaných pracovníků stát prostřednictvím úřadů práce. Ten ostravský letos podle své mluvčí Svatavy Baďurové na podporu zaměstnanosti v chráněných dílnách vynaložil více než sedm milionů korun. Od dubna mohou firmy dostávat až osm tisíc korun měsíčně na jedno takové pracovní místo.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
