Jen osm z nich věří, že euro má šanci tuto krizi překonat. Pět zbývajících nemá jasný názor a nechce se do předpovědí pouštět.
Ještě před rokem si nikdo z nich netroufl pád eura odhadnout. Řecká krize, vážné problémy Španělska a Portugalska a prohlášení německé kancelářky Angely Merkelové, že společná měna prožívá „existenciální krizi“, ale názory významně posunuly. Z těch osmi ekonomů přesvědčených, že euro problémy překoná, si čtyři myslí, že jedna a možná i víc zemí eurozóny se nevyhnou státnímu bankrotu. Andrew Lilico, hlavní ekonom think tanku Policy Exchange, tvrdí, že je „skoro nulová šance“, aby eurozóna pokračovala dál v současné podobě. „Řecko téměř jistě zkrachuje. A je otázka, jestli po bankrotu přijde nějaká revoluce nebo převrat,“ prohlásil Lilico.
Podle Davida Blanchflowera z Darmouth College, který dříve působil v Bank of England, bude mít rozpad eurozóny dalekosáhlé politické důsledky: „Němci už nebudou dál ochotni platit za ostatní a klidně to mohou být nakonec oni, kdo eurozónu opustí.“
Podobně to vidí Petr Warburton z poradenské společnosti Economic Perspectives. „Němci dost možná odejdou. A můžou se k nim přidat další země střední a východní Evropy, stejně jako Dánsko. Velmi pravděpodobně vznikne vícepilířová Evropská unie a bude se muset vymyslet mechanismus klidných výstupů z eurozóny,“ míní Warburton.
O nové společné severské měně neuro pro zodpovědně hospodařící země už se dávno nemluví jen v Německu. Tim Congdon z International Monetary Research je přesvědčen, že odchodů bude víc: „Eurozóna přijde přinejmenším o tři až čtyři současné členy. A je otázka, co s ní udělá sílící napětí mezi Francií a Německem.“ Dlužníkovo prizma The New York Times, Jack Ewing Je to záhada za 2,6 bilionu dolarů. Přesně tolik půjčily soukromé banky a investiční fondy Řekům, Portugalcům a Španělům. Třem zemím, u nichž se čím dál víc ekonomů obává, že nebudou schopny významnou část svých dluhů splatit. Problém je v tom, že investoři, regulátoři ani sami bankéři netuší, kdo má ve svých účtech největší část jihoevropských dluhů.
A právě pochybnosti, jak už se v krizích tolikrát potvrdilo, nejvíc ze všechno ohrožují už tak slabý a zranitelný evropský finanční systém. Začátkem měsíce, kdy se ukázalo, jak je situace vážná a nebezpečná, si evropské banky, které podle většiny odhadů drží přinejmenším polovinu z těch 2,6 bilionu dolarů jižních dluhů, téměř přestaly mezi sebou půjčovat.
Čím dál víc ekonomů vyzývá banky, aby odkryly účty a přiznaly, jak na tom jsou. Jinak může Evropa upadnout kromě dluhové i do vážné bankovní krize. Bez vyčištění vzduchu se evropské problémy ani nemohou začít řešit. „Trhy vůbec netuší, kde je zrovna teď uložené riziko,“ říká Nicolas Verón z bruselského výzkumného institutu Bruegel. „Důvěra se nemůže na evropský trh vrátit dřív, než přijde otevřenost,“ dodává.
Velké, veřejně obchodovatelné banky už musely aspoň částečně rozkrýt účty. Deutsche Bank přiznala, že má řecké dluhopisy za 500 milionů eur, ale nevlastní žádné španělské ani portugalské vládní obligace. Mnohem větším rizikem jsou ale malé banky nebo státem a regiony vlastněné instituce v Německu a Španělsku – do jejich účetních knih nikdo nevidí.
Španělský bankrot rozloží EU Le Figaro, José María Aznar Bývalý španělský konzervativní premiér José María Aznar je přesvědčen, že Řecko mělo skončit v kultivovaném, Mezinárodním měnovým fondem řízeném státním bankrotu.
„Byla chyba, že se nedohodla restrukturalizace řeckých státních dluhů. Mohly bychom využít část obrovské sumy, která se musela v Evropské unii dát dohromady na řeckou záchranu, raději na doplnění kapitálu důležitých evropských bank. Investovali jsme obrovské peníze, jen abychom dokázali, že nenecháme žádnou zemi eurozóny padnout. Úplně jsme zapomněli, jak obrovské jsou mezi jednotlivými členy eurozóny rozdíly. To byla obrovská chyba. Záchrana Řecka se dá snadno ustát, záchrana Španělska je nemožná. Španělský bankrot by vyvolal kolaps eura a nejspíš i celé Evropské unie.“
