Předseda lidové strany Cyril Svoboda se konečně přestal soudit o činžovní dům v Praze, o který se přetahoval s jednou křesťanskou charitou. Jak známo, činil si politik nárok na dům proto, že mu ho v závěti odkázala jedna stařenka. Že později změnila názor, už Svoboda neakceptoval a soudce přesvědčoval o tom, že už nebyla při smyslech.
Ať už to bylo jakkoli, z hlediska KDU-ČSL byly tahanice jejího předsedy jednou velkou nepříjemností. Cyril Svoboda není šampionem žebříčků popularity, už dávno se okoukal i novinářům, a teď si ještě uhnal pověst hamižníka, navíc nevěrohodného. Kdo by byl ochoten brát vážně jeho řeči o tom, že mu v celém sporu nejde omajetek, ale o výkon spravedlnosti, že se tedy soudí z principu? Máme tedy jeho kapitulaci chápat jako důkaz o tom, že se v České republice spravedlnosti nedá dovolat?
Každopádně je dobře, že se Svoboda rozhodl tu podívanou neprodlužovat. Jeho vývody trpěla politická třída jako celek.
Čtěte „Svoboda se už...“ na straně 3
