Kdyby Evropská unie vyhlásila soutěž o zemi, kde se tráví nejvíce času v práci, Česko by si odneslo stříbrnou medaili. V práci v průměru trávíme 41,7 hodiny týdně. Průměr EU je přitom o čtyři hodiny méně. Je to způsobené i vysokým počtem podnikatelů a lidí, kteří práci obětují i víkendy. Z jakých důvodů jsou Češi ochotni pracovat i o víkendu? Příběh první: na cestách „Nejvíc pracuji o víkendech kvůli služebním cestám,“ říká Peter Weiss, jednatel společnosti Elektro Expert. Dalším důvodem víkendové vytíženosti jsou semináře. Pan Weiss nepatří mezi workholiky, ale jeho práce a s ní spojené společenské akce ho nutí mít i víkendy pracovní. Na nich se mu líbí hlavně klid, nikdo nevolá, neruší.
Psycholog práce Luděk Kazda vidí pouze jediné nebezpečí: „Manažeři často využívají únik do svého hájemství, a i když to není úplně případ pana Weisse, zvyknou si utíkat do práce, a vyhýbají se tak nepříjemnostem z osobního života.“
Podobné nebezpečí přiznává i Peter Weiss. „Pokud se o víkendu věnujete negativnímu tématu, můžete špatnou atmosféru přetáhnout také do rodinného života.“ Přiznává ale, že dokáže kancelář o víkendu navštívit i v zájmu ozdravení rodinného dusna.
„Občas odjedu o víkendu do kanceláře, když se doma dostaneme do konfliktní situace, která nemá krátkodobé řešení. Nejde vyloženě o řešení rodinných sporů, spíše o uvolnění napjaté atmosféry v daném okamžiku. Občas se skutečně stane, že doma nemáme stejný názor na věc, a je nutné se od kritického tématu distancovat. Na to je pak nejlepší, když odjedu do kanceláře a zabývám se prací.“
Podobné víkendové distancování ale probíhá u pana Weisse jen zřídka. Jinak se pokládá za šťastného, protože rodina je k jeho pracovním víkendům tolerantní, i když přiznává, že nadšení z jeho nepřítomnosti taky nejsou.
Aby se vyhnul nedorozuměním, zavedl doma rodinný kalendář, do kterého zapisuje své pracovní víkendové aktivity, a rodina ví, kdy s ním nemá počítat. Pokud se naskytne období, kdy se akce nakumulují, snaží se to manželce vynahradit vlastním nápadem, třeba návštěvou opery. Pracovní víkendy tak nejvíce vadí jemu samotnému -postrádá jak rodinu, tak i relaxaci. Příběh druhý: podle rozpisu „Nemám s pracovními víkendy přímo peklo,“ tvrdí Jakub Rypar, který má dva pracovní víkendy do měsíce v popisu práce, a dodává: „Ale problémy z toho vznikají. Třeba když je nutné něco zařídit. Všichni mají čas o víkendu, kdy já pracuji.“
Podle Luďka Kazdy je důležité, aby se pan Rypar naučil přizpůsobit svůj časový rozvrh pracovním podmínkám. Pokud to nezvládne, je lepší změnit zaměstnání, než nad tím plakat.
Jakubovi unikají víkendové návštěvy příbuzných a povyražení s přáteli. Nadšená z pracovních víkendů není ani jeho snoubenka. Nepříjemnosti kolem práce o sobotách a nedělích mu vynahrazují příplatky. Dostává peníze navíc jak za práci přesčas, tak i o víkendu.
Přes týden, kdy dostává náhradní volno, si pan Rypar ještě přivydělává. Snaží se našetřit na svatbu.
Příběh třetí: vždy připravena „Jsem neustále na telefonu, protože nikdy netušíte, jaká kalamita se strhne nebo na co si vzpomenou novináři připravující pondělní vydání,“ prozrazuje Martina Kemrová ze společnosti T-Mobile, jak vypadá víkend pracovníka v oboru PR. „Ve volných chvílích vyřizuji maily, které nestihnu přes týden. Když přijde múza, píšu texty, na něž se v práci nemůžu soustředit.“
O víkendu Martina rozhodně nevypíná. Naopak si libuje, že se občas vylíhne i strategická myšlenka, která by se v každodenním shonu neurodila.
Zcela výjimečnou sváteční službu představují pro Martinu Kemrovou Vánoce a Nový rok. „Z nějakého důvodu média chtějí vědět, kolik se o svátcích odeslalo SMS a provolalo minut,“ říká.
Plně pracovní víkendy jsou u ní na programu jen výjimečně, ale nějakou tu pracovní záležitost řeší každý víkend aspoň jednou.
Pokračování na straně II
Pracuji i o víkendu
Dokončení ze strany I
Rodina doma nevidí práci ráda. „Dělám tak trochu nenápadnou,“ říká Martina Kemrová. „Telefon mám jen na vibrace, na maily se dívám ráno a večer, a dokonce si na dovolenou neberu blackberry.“
S přáteli problém nemá, setkává se s nimi průběžně celý týden. „Upřímně řečeno, je-li vaše práce o každodenní komunikaci s lidmi a setkávání s nimi, víkendy si raději necháváte bez schůzek,“ říká. Jako negativní dopad jejího neustálého myšlení na práci pociťuje paní Kemrová větší míru stresu, kterou se snaží odbourávat pohybem, výlety a časem stráveným s rodinou.
Do budoucna by určitě chtěla zvýšit počet víkendů, kdy by o práci nepřemýšlela. Psycholog Luděk Kazda s paní Kemrovou souhlasí. „Držím si palce - už teď se mi totiž zdá, že jsem na dobré cestě,“ zakončuje pozitivně paní Kemrová.
Příběh čtvrtý: rozjíždím firmu „Co se týká vytížení o víkendech, nejhorší to bylo na počátku,“ vzpomíná Jan Žalčík. Zhruba před rokem a půl zakládal podnik srovnavac. cz.
Z dřívějška na pracovní víkendy nebyl zvyklý, ale protože je jeho cílem maximální spokojenost klientů, tak ani práci o víkendech nikdo z jeho týmu nepovažuje za příkoří.
„Zásadní rozdíl vidím v tom, že když člověk tvoří něco svého, tak je tomu ochoten obětovat mnohem více, než když nemá na běh věcí takový vliv,“ tvrdí pan Žalčík.
Přesto se mu podle jeho slov daří poměrně dobře dělit čas na pracovní i soukromý tak, aby jeho blízcí neměli pocit, že staví práci nade vše. V otázce kariéra versus rodina má pan Žalčík jasno: „Rozhodně pro mě byla, je a vždy bude nejdůležitější spokojenost mých blízkých, to vám nedokáže vynahradit žádný pracovní úspěch. Z tohoto vyplývá, že rodina má vždy přednost.“
Když už tedy o víkendu pracuje, tak je to tehdy, když potřebuje urychleně zajistit určitou věc pro klienta a odklad není možný.
To, jak naloží s volným časem, plánuje v dostatečném předstihu a díky tomu se jen výjimečně stane, že musí strávit víkend v práci na úkor svých přátel či rodiny.
„Zatím ještě nemáme děti, takže je vše jednodušší,“ říká pan Žalčík, ale nesouhlasí s tím, že soukromý život podnikatele trpí tím, že podniká. Pokud si totiž hned na počátku stanoví své priority a udělá vše pro to, aby je naplnil, pak i jeho uspokojení z práce je na jiné úrovni. Na druhé straně připouští, že bez tolerantní rodiny a přátel by byl úspěch jen poloviční. Dnes už víkendy až na pár výjimek tráví pan Žalčík aktivně mimo pracovní prostředí. „Tak si nejlépe odpočinu a často přijdu na mnohem zajímavější řešení určitých problémů,“ říká Jan Žalčík.
I pan Žalčík má podle Luďka Kazdy dobře rozmyšlené priority a umí se svým pracovním životem nakládat. Souhrnně psycholog práce ale upozorňuje na to, že práce o víkendech je občas nutná, ale zároveň bychom měli vždy zvážit, zda se za tím neskrývá neschopnost či jiné negativní vlastnosti.
