Vpoledne se i na Smíchově rozezněly tovární sirény a automobilové houkačky. Studenti i dělníci nesli československé vlajky. Transparenty oznamovaly: „Tatrováci podporují Občanské fórum“ – „Tatra pro svobodné volby“. K tatrovákům se připojili i pracující Metrostavu, Staropramenu, Státního statku, studenti z gymnázia Na Zatlance, přidávali se i další občané pátého obvodu.
Škoda, že na dnešní manifestační stávku pracujících Prahy 5 nijak nereagovali pracovníci aparátu obvodního výboru KSČ. Za týden událostí měli přece dostatek času k přehodnocení svých postojů k tomuto lidovému plebiscitu, který se nedá zastavit ničím – tím méně nějakým trucováním.
Došlo i k veselé příhodě. Uprostřed průvodu se ocitl parkující turecký kamión. „Turci, probuďte se,“ ozvalo se ze zástupu. Odhrnula se záclonka a v okně se objevila opravdová turecká tvář s licousy a knírem. A hned za ní druhá. Oba věnovali manifestujícím široký úsměv a třebaže probuzeni ze spánku, zdravili vztyčenými prsty, známým „véčkem“.
Za pochodu byla provolávána hesla „Svobodu, svobodu“ – „Konec vlády jedné strany“ – „Svobodné volby“. Manifestující také provolali slávu hercům z Realistického a Národního divadla.
Na Újezdě se otevřelo okno arkýře. Starý pán vyložil na parapet klec s papouškem. „Ahoj-ahoj“ zdravila všechny Lorinka.
Průvod zvolna prošel Národní třídou a ulicí 28. října na Václavské náměstí, kde se obrátil a zamířil zpět do továrny. Akce proběhla v klidu, kázni a důstojnosti.
„Za co vy osobně manifestujete?“ ptal se zpravodaj ČTK. „Za svobodné volby, proti vládě jedné strany,“ přiznali zedníci s. p. Metrostav František Kloud a František Veselý. „Stojím za prohlášením Občanského fóra, za větší prostor pro dělnickou iniciativu,“ dodal seřizovač lisovny Atanasov Fotev.
Frézař ČKD Tatra Miroslav Stehlík: „Dobře si pamatujeme, jak se dělaly schůze a všelijaké sleziny s plným pohoštěním. Ale jen pro ty nahoře. Dělníci nedostali ani kafe. Do stávky jdu za požadavky studentů – a proč bych se nepřiznal: i proto, že v 65 letech mám jen 1500 korun penze.“
Důchodce Emil Galia, bývalý dílovedoucí opravny aut Tatra. „Je mi 87 let, ale do průvodu jsem šel protestovat. Před dvaceti lety jsem byl vyloučen ze strany a dodnes mi nikdo pořádně neřekl, za co. Prý jsem mezi automechaniky špatně politicky pracoval.“
