Pražské jaro navštívila v úterý večer další z hvězd – rakouský pianista Alfred Brendel. Koncert ve vyprodané Dvořákově síni měl nostalgickou atmosféru, však to bylo naposled, co zde šestasedmdesátiletý umělec vystoupil: Praha byla jednou ze zastávek v rámci jeho turné na rozloučenou. Po neuvěřitelných šedesáti letech na pódiu totiž s koncertní kariérou končí.
Brendel, který má za sebou obrovské množství nahrávek, kdysi budil respekt i svým širokým repertoárem. Postupem let se čím dál více koncentroval na vídeňské klasiky – Haydna, Mozarta, Beethovena a Schuberta, z nichž chronologicky vybíral i skladby svého festivalového recitálu.
Tomuto okruhu hudby 18. a raného 19. století odpovídal i typ klavíru, který byl speciálně pro tento koncert dovezen z Berlína. Brendel upřednostňuje nástroje s tišším zvukem a ve svém vystoupení rovněž silnější dynamikou velmi šetřil.
Hrát prostě jako dítě V Brendelově interpretaci není stopy po vyumělkovanosti, přehrávání, efektu. Je typem koncertního „suchara“, u nějž je teoretická báze přednesu evidentní. Jak v Haydnových Variacích f moll, tak v Mozartově Sonátě F dur se spolehl na dokonalou artikulaci, dokonalé provedení ozdob, přesný (snad až příliš) rytmus a zpěvnost frází. Je to jeden z možných přístupů, druhá možnost je rozehrát mezi tématy „divadlo“ a překvapit publikum něčím nečekaným. Alfred Brendel spoléhá na to, že posluchač čte „mezi řádky“ a pozná, že za každým odehraným tónem vězí obrovská zkušenost. Zkušenost a nadhled, který u Brendela vyústil v přednes zdánlivě až dětsky prostý. A to je rovněž umění svého druhu.
Vypjatějších emocí se pozorně naslouchající sál dočkal v Beethovenově Sonátě Es dur (op. 27, č. 1) provedené na jeden zátah jako strhující drama, a nakonec v Schubertově pozdní Sonátě B dur. Brendel si se Schubertem rozumí, v jeho nahrávkách se najdou jedinečná místa a také v živém provedení přišlo několik kouzelných momentů. Podmanivá krása kantilény prodchnutá latentní melancholií učinily z Brendelova recitálu jeden z těch, na něž se nezapomíná.
Pianista, zjevně dojatý bouřlivými ovacemi vstoje, se s publikem rozloučil až po třech přídavcích.
