Dvě lokomotivy v čele vlaku nemusí ničemu vadit. Neboť lokomotiva může být (dle typu) zrovna tak těžká jako naložený vagón (protože i ta se musí vejít do váhového limitu).

Co se týče nýtovaných mostů (a konstrukcí všeobecně) bývá jejich největší bolestí vyreznutí materiálu mezi snýtovanými profily. Tím dochází nejen k oslabení materiálu, ale hlavně ke změně způsobu zatížení nýtů. Protože nýtovaný spoj je svěrný spoj, kdy jsou tlakem nýtů spojované součásti sevřené k sobě tudíž se značná část zatížení přenáší třením mezi nimi. Pokud materiál vyrezne přenáší veškeré zatížení nýty. Neboť tření zmizí.

PS: první vytoňský most, postavený v roce 1875 ze svářkového železa zesilovali po 15 letech v roce 1890. Za dalších deset let se jeho stav zhoršil natolik, že byla nutná jeho výměna. A jelikož se zvýšilo zatížení a hustota dopravy postavili tehdy most dvoukolejný. Už tehdy proti novostavbě bojoval klub za historickou Prahu (nebo jak se to jmenovalo), ale když tehdy viděli v jakém stavu starý m

,ale když viděli v jakém stavu starý most je nakonec souhlasili s novostavbou.

Tehdy se lidé dokázali domluvit. Dokáží to i dnes, nebo jim v tom ego a pocit vlastní neomylnosti zabrání?

Toť dilema.