Ještě jižněji, v Čejkovicích, odkud pochází Lucie Škrobáková, se oslavy teprve chystají. Majitelka nečekaného stříbra ze stejné trati tam dorazí až o víkendu. „A další sláva bude v Břeclavi, odkud je můj přítel Jakub, taky překážkář. Medaili ukážu každému – a při vínku,“ plánuje. „Taťka má vinohrad,“ usmívá se.
Oba překážkáři získali svůj první cenný kov mezi seniory.
Svoboda ve čtyřiadvaceti, Škrobáková v sedmadvaceti.
„Konečně mi slouží zdraví. V letech 2006 a 2007 jsem se trápila, mnozí mě už odepisovali. Nakopl mě teprve předloňský návrat k trenérce Janě Jílkové, a taky Jakub – znamená pro mě neskutečnou psychickou podporu,“ hledá příčiny pohody atletka, bývalá Martincová, která se po nevydařeném manželství před půldruhým rokem vrátila k dívčímu jménu a nyní v Turíně vylepšila svůj nedávný český rekord až na výtečných 7,95 vteřiny. Ani Svobodovi nechybí vnitřní pohoda. „Poslední dva tři roky už fakt pořádně vím, co chci. Hodně mladých lidí sportuje, ale nekladou si velké cíle, kdežto já začal atletiku brát vážně,“ přemítá atlet, jemuž rovněž patří oba české rekordy, letní i halový, a nebojí se bitev s překážkáři tmavé pleti. „Je důležité si věřit, to je zásluha mého trenéra Ludvíka Svobody. On a paní Jílková mají můj obdiv,“ vyzdvihuje závodník, kterému loni v Pekingu unikl postup do finále jen vlastní chybou na startu, zato ve Světovém atletickém finále ve Stuttgartu pak obsadil znamenité druhé místo.
Tréninky na školní chodbě Oba dlouho vyrůstali v prostředí venkova, nechybí jim houževnatost, zanícení, odolnost. Střediska z metropole po nich sáhla až na prahu dospělosti. „Možná na tom něco bude, mezi atlety si děláme legraci, že opravdových Pražáků je v domácí špičce málo,“ přemítá Škrobáková. „Jako děti jsme neznali počítač, pořád jsme byli venku, ke sportu jsme měli blizoučko,“ dodává.
„My z vesnice jsme na tom líp, městské děti nemají tolik možností se hýbat, navíc pro ně existuje mnohem víc lákadel,“ souhlasí Svoboda. „Jenže když jsme se základkou poprvé přijeli na závody do Prahy a spatřili ve Stromovce krásnou atletickou halu s červeným tartanem, byl to pro mě zážitek. Na Vysočině žádná hala není, v zimě jsem běhal rovinky na školní chodbě. Takže jsem už tehdy měl tak trochu jasno,“ prozrazuje svůj dětský cíl.
Pro letní sezonu oba plánují útoky na další zlepšení českých rekordů. „Běžet tak pod třináct vteřin,“ zasní se Svoboda. „Ráda bych z loňského času 12,93 ubrala dvě desetiny, odpovídalo by to halovému zlepšení,“ říká Škrobáková, jež pobírá v USK Praha nepříliš vysoký plat, a proto si přivydělává jako au pair.
„Teď ti plat zvednou, uvidíš. Jsi vicemistryně Evropy – a to už něco znamená,“ vzkazuje atletce její překážkářský kolega.
