Program zahájila zpěvem hymny za klavírního doprovodu Kateřina Kněžíková. Potom následoval slavnostní projev premiéra. I když mu posluchači viseli na rtech s otázkou, na co jsme potřebovali úplně novou nahrávku hymny a na co rovnou čtyři, odpovědi se nedočkali.
V závěru svého projevu řekl jen, že mu „bylo ctí, že mohl iniciovat vznik těchto nových nahrávek“, a že to „považuje za malý dárek k devadesátému výročí vzniku republiky“.
Pokračování na straně 2
Dokončení ze strany 1
Následovalo vystoupení Zemlinského kvarteta, které se snad jako jediné nevěnovalo interpretaci hymny, zahrálo jinou skladbu od jejího autora Františka Škroupa. Ne tak umělkyně Vlasta Chramostová, která po drobném zápase s mikrofony přednesla povídku, která by se dala nazvat „Jak Tyl k Fidlovačce a k hymně přišel“. Aby pak nikdo nezůstal na pochybách, čemu je večer věnován, vyslechli si přítomní hymnu, tentokrát v mužském podání ze staré zfilmované Fidlovačky.
Dirigent Jiří Bělohlávek pak hostům vysvětlil, že hymny jsou teď čtyři – instrumentální, sborová a se sóly pro mužský nebo naopak ženský hlas. Na tom, že je každá trochu jiná, se asi shodl leckdo. Nějaký „manuál“, který by alespoň přiblížil, kdy kterou použít, ale včera večer nikdo neodtajnil. Instrumentální po sportovních vítězstvích? Sólová na státní svátek?
Na závěr večera pak přítomní hosté počtvrté povstali, a zaznělo – co jiného než hymna. Tentokrát v podání sboru Národního divadla.
Dirigent Bělohlávek byl podle svých slov překvapen, kolik práce bylo nutno na vytvarování nového znění udělat. Nejslavnostnější charakter má podle něj sborová varianta.
Podle muzikoložky Markéty Kabelkové z Českého muzea hudby nezní česká národní píseň nyní jinak, než jak si na ni lidé doposud zvykli. Nové nahrávky jsou podle ní zdařilé a potřebné. Měly by být zaslány například obecním úřadům, které mají často ještě verzi hymny se slovenským dodatkem. Česká státní hymna v příštím roce oslaví 175. výročí. Píseň Kde domov můj zazněla poprvé v roce 1834 na prknech Stavovského divadla ve hře Fidlovačka Josefa Kajetána Tyla doplněné hudbou Františka Škroupa. Získala popularitu a lidé ji spontánně vzali za svou. První sloka písně se pak po vzniku Československa v roce 1918 stala přirozenou součástí státní hymny. Jedním ze sedmi státních symbolů zůstala i po vzniku samostatné České republiky.
Nicméně už v 19. století se objevovaly pochybnosti o kvalitách písně pro funkci národní hymny. Také Janu Nerudovi se nelíbil nečeský nápěv a text, ale marně vyzýval Bedřicha Smetanu ke složení nové hymny. Píseň se dále zpívala při událostech významných pro český národ a za první světové války ji za svou hymnu přijal i zahraniční odboj.
Výhrady k národní hymně však přetrvávaly. Prezident Tomáš Garrigue Masaryk přemýšlel o vypsání soutěže, nemoderní a patetická připadala tradiční hymna po druhé světové válce také prezidentovi Edvardu Benešovi.
lidovky.cz
Nové verze hymny na www.lidovky.cz
***
Protagonisté nové verze státní hymny
Ženskou sólovou verzi státní hymny zpívá Kateřina Kněžíková, sólistka Národního divadla.
Mužskou sólovou verzi zpívá Adam Plachetka, sólista Národního divadla.
Orchestr Národního divadla pod vedením dirigenta Jiřího Bělohlávka nahrál hned čtyři nové verze státní hymny. Kromě sólových verzí byla uvedena i instrumentální a sborová. Ta má podle Jiřího Bělohlávka „nejslavnostnější charakter“. Autory úprav hymny jsou Otakar Jeremiáš a Jaroslav Krček.
