Vposledních letech začíná přibývat projektů kosmických hotelů - a ze sféry nezávazného fantazírování se posouvají stále blíže realitě. „V 21. století bude nejrychleji se rozvíjející odvětví cestovního ruchu představovat kosmická turistika,“ tvrdí Fred De Micco, který na University of Delaware přednáší o ekonomice a řízení hotelů a restaurací. S kolegyní Silvií Cicarelliovou napsal knihu „Vesmír jako nová hranice pro turistiku a pohostinství“, v níž tvrdí, že „vesmír je destinace pro extrémní turistiku, pro lidi, kteří chtějí mimořádné a zajímavé zážitky, k nimž patří i hotelový pokoj s nejlepším možným výhledem na Zemi“.
Cestování do vesmíru berou vážně i další podnikatelské subjekty. Americká poradenská společnost Futron vypracovala seriózní výzkum zájmu a vytvořila psychologický portrét typického zákazníka. Jde o zdravého a dobře finančně situovaného muže ve věku kolem 55 let, který každoročně tráví měsíc dovolené na neobvyklém místě. Futron tvrdí, že v roce 2021 bude mít o kosmický výlet vážný zájem 13 tisíc pasažérů a průmysl vesmírného cestovního ruchu bude ročně vynášet 700 milionů dolarů.
„Přepokládám, že v letech 2010 až 2015 budou turisté létat pouze po suborbitální dráze,“ domnívá se Silvia Cicarelliová. „Teprve pak přijdou na řadu i orbitální hotely.“ Nic tam není samozřejmé Myšlenka orbitálního hotelu zaujala také pedagogy na britské Imperial College London a Royal College of Art. V rámci projektu Innovation Design Ingeneering (IDE) zde měli studenti vypracovat návrh interiéru ubytovacího zařízení, které by se jako samostatný modul připojilo k Mezinárodní kosmické stanici.
Na zrod plánů orbitálního hotelu sloužícího komerční kosmonautice dohlížel architekt Daniele Bedini, který už předtím pracoval na skutečných kosmických zařízeních pro americkou vesmírnou agenturu NASA a její evropskou obdobu ESA. Mezi předměty jeho profesionálního zájmu patří také stálé základny na Měsíci a Marsu.
„Návrh ubytovacího objektu, který se vznáší stovky mil nad Zemí, představuje po všech stránkách velkou výzvu,“ říká Daniele Bedini. „Je nutné myslet i na maličkosti, které se tady dole zdají samozřejmé - třeba na problém osobní hygieny ve stavu beztíže. Bude to nejodlehlejší hotel na světě, proto musí být maximálně pohodlný.“
Výsledkem studentské práce je dvanáctimetrová maketa obytného modulu a množství počítačových grafik. Autoři domýšleli každý detail. Toaleta je navržena tak, aby zabírala co nejmenší prostor, kterého v kosmických interiérech není nikdy dost. Gravitaci nahrazuje sací síla vzduchoprázdna. Podobně důmyslná je i sprchová hlavice, která vodu použitou pro očistu kůže vzápětí odsává. Ve stavu beztíže by se kapalina v podobě malých kuliček rozlétla po celé stanici.
Orbitální spacák Další problém a návrhářskou výzvu představuje kosmická postel. Poletovat si ve spánku po pokoji je nepohodlné a nebezpečné - připoutat tělo k lůžku nebo ho uzavřít do nějakého malého prostoru ale není o moc lepší. Studenti proto vymysleli jednomístné a dvoumístné spací pytle z pružné tkaniny. Díky tomu spáč neodlétne, ale současně nemá v posteli ani žádné klaustrofobické pocity.
Základní potřebou všech turistů je po návratu obtěžovat okolí záběry z dovolené - a o drahých výletech do vesmíru to jistě bude platit nejméně dvojnásob. Součástí studentského návrhu orbitálního hotelu je proto i robotická létající kamera, která bude sledovat všechny aktivity kosmických rekreantů a pořizovat videodokumentaci jejich nevšední dovolené.
Některé studentky v rámci projektu nepustily ze zřetele ani otázky kosmické módy. Základním požadavkem na oděv v tomto případě zřejmě bude praktičnost. „Na oběžné dráze nejsou pračky ani sušičky,“ vysvětluje Katrin Baumgartenová, studentka programu IDE. „Bude třeba používat tkaniny, které umožní kůži dýchat, nevytváří zápach a nepotřebují příliš často prát. Jako ideální se nám jeví přírodní tkaniny. Už jsme navrhli lehké nátělníky, které tyto požadavky splňují.“ Hilton na Měsíci?
Myšlenka hotelů ve vesmíru není nijak nová. Fantastové ji rozpracovávali už dávno, k velkému údivu podnikatelské veřejnosti se k nim ale roku 1967 přidal i Barron Hilton, prezident známého hotelového řetězce. „Lunární Hilton bude umístěn několik desítek stop pod povrchem Měsíce,“ řekl tehdy. „Mohl by se jmenovat třeba Galaxy Lounge.“ Termín stavby ovšem nebyl stanoven. Šlo spíše o reklamní tah než o vážně míněný záměr.
Od té doby více či méně detailně propracovaných návrhů hotelů ve vesmíru přibylo. K těm zajímavějším patřil například návrh firmy Space Inlands opatřovat palivové nádrže raketoplánů malými motory, které by je po vyprázdnění donesly až na oběžnou dráhu - a tam by vytvořily buňky kosmického obydlí.
Orbitální hoteliér Bigelow Koncem 90. let americká kosmická agentura NASA zarazila již téměř dokončený vývoj nafukovacího obytného modulu TransHab pro Mezinárodní kosmickou stanici -a za příznivou cenu prodala patenty Robertu T. Bigelowovi, majiteli hotelového řetězce Budget Suites of America. Založil podnik Bigelow Aerospace, v němž vývoj TransHabu (přejmenovaného na Genesis) dotáhl do konce.
Výsledkem byl třetinový testovací modul Genesis 1. Váží 1360 kilogramů, je dlouhý 4,6 metru a ve složeném stavu má průměr 1,2 metru. Po dosažení oběžné dráhy se plášť nafoukne dusíkem na průměr 1,9 metru a současně se vyklopí antény i solární panely umístěné na jednom z čel. Kolektory napájí palubní počítače, komunikační zařízení, tlakovací systém či měřicí přístroje. Cíl projektu: vydláždit cestu ke stavbě nafukovacího orbitálního hotelu. Bigelow se nijak netají tím, že jedním z velkých magnetů by měl být sex ve stavu beztíže.
Genesis 1 se vznesl s pomocí ruské rakety roku 2006 - samozřejmě bez posádky, přesto však za velké pozornosti sdělovacích prostředků. Kupodivu mnohem menší zájem vzbudilo úspěšné vypuštění Genesis 2 v červnu 2007. Navenek byl identický s předchozím modelem, nesl však víc vnějších i vnitřních kamer a přístrojového vybavení. Uvnitř ve stavu beztíže také poletují fotografie zaslané platícími zákazníky. Kamery v interiéru modulu je průběžně snímají a umisťují na web Bigelow Aerospace. Zatím alespoň zprostředkovaně tak už má zárodek hotelu i své obyvatele.
Největším problémem orbitálních hotelů je doprava turistů. Bigelow proto jedná se společnosti Lockheed Martin o možnostech upravit její osvědčenou raketu Atlas V pro pilotované lety. Nevylučuje ale ani využití ruských lodí Sojuz.
Výlet s luxusním výhledem
Kosmické hotely se podle některých odborníků za několik let stanou hitem. Do roku 2015 budou turisté létat jen po suborbitální dráze, pak ale přijde doba, kdy se začnou kochat jedinečným pohledem na Zemi z oběžné dráhy.
***
Poletovat ve spánku po pokoji je nepohodlné a nebezpečné
Kosmický hotel vyprojektovaný v rámci studentského projektu IDE se má připojit k Mezinárodní kosmické stanici (ISS) Orbitální hotel Roberta Bigelowa z modulů Genesis a dvou lodí Sojuz
Hotelový interiér: skromný, útulný, s výhledem na Zemi
Lunární hotel podle dánského architekta Hanse-Jurgena Rombauta
