Nejvyšší soud včera zrušil únorový verdikt pražského vrchního soudu, který rozhodl, že exprokurátorka Ludmila Brožová-Polednová nemůže být za vraždu potrestána, protože její skutky jsou již promlčené.
Vrchní soud musí nyní případ znovu projednat a včerejší rozhodnutí by přitom měl vzít v potaz. „Názorem Nejvyššího soudu je vrchní soud v Praze vázán,“ potvrdil LN mluvčí vrchního soudu Jan Fořt.
A v čem se názor obou soudů liší? Podle vrchního soudu byl podíl Brožové-Polednové na smrti Horákové jen okrajový, podle názoru Nejvyššího soudu byla exprokurátorka naopak nadmíru aktivní. „Měla emotivně působit na veřejnost, aby vynesené rozsudky smrti akceptovala. Byla tak horlivá, že ještě volala po lepším politickém zajištění procesu. Šlo to tak daleko, že se účastnila poprav,“ vysvětlil včera soudce Petr Hrachovec.
Vrchní soud podle Říšského zákoníku z roku 1852, který v době smrti Horákové platil, uznal prokurátorku vinnou jen z „pomoci k prosté vraždě“. Takový trestný čin je ovšem již od roku 1994 promlčený. Vražda je naopak nepromlčitelná.
Pokračování na straně 4
Dokončení ze strany 1
Nejvyšší soud včera označil Brožovou-Polednovou za velmi aktivní a vrchní soud se musí jeho názorem řídit. Ani odborníci se ovšem zatím nedokážou shodnout, jestli musí vrchní soud nutně kvalifikovat počínání exprokurátorky jako nepromlčitelnou vraždu. Nejvyšší soud totiž ve svém verdiktu přímo a jasně o vraždě nemluví.
„Rozhodnutí Nejvyššího soudu vítám. Co bude dál, si ale odhadnout netroufám,“ řekl LN Petr Braun z pražského městského soudu, který loni v listopadu vyměřil Brožové-Polednové osmiletý trest za vraždu. Exprokurátorka se však poté odvolala k vrchnímu soudu, kde uspěla.
Horáková a tři další lidé byli ve vykonstruovaném procesu odsouzeni k smrti v červnu 1950. Osm dalších odsouzených strávilo dlouhá léta v komunistických kriminálech. Ve skutečnosti šlo spíš o divadlo než o skutečné soudní jednání. Role i rozsudky byly totiž dopředu rozděleny.
Brožová-Polednová měla tehdy za sebou jen rok dělnické právní přípravky a na případu pracovala s dalšími čtyřmi prokurátory. Režim ji vybral především kvůli jejím excelentním řečnickým schopnostem, které osvědčila ve dvou předchozích politických procesech.
