Lidé v prosinci sledovali televizní obrazovku téměř o hodinu méně než před pěti lety, uvádí agenturní zpráva o výsledcích peoplemetrového měření společnosti Mediaresearch. Lidé loni v prosinci strávili sledováním televize v průměru tři hodiny a 49 minut denně. Ještě v roce 2002 této činnosti věnovali denně čtyři hodiny a 44 minut, tedy o 55 minut více než loni. A to přitom lidé loni v prosinci před televizními obrazovkami strávili nejdelší dobu za celý rok. Kde se stala chyba? Je-li to tedy chyba? Jako důvod se nejčastěji uvádí stále masivnější rozšíření internetu. Neméně důležitá ale patrně bude skutečnost, že začasté opravdu není proč na obrazovku hledět. Navíc zachytit do sítě peoplemetrových šetření podivíny, kteří vysedávají u relativně kvalitních pořadů zařazených v obskurních časech, nebude zrovna snadné.
Ani v uplynulém týdnu nebylo nutné příliš řešit dilema, který z báječných programů sledovat dříve. Pár zajímavých pořadů se přesto našlo. Zájemci si mohli v sobotu odpoledne na Primě zopakovat Batmana a znovu se nechat příjemně znechutit odpudivým Jokerem v podání Jacka Nicholsona. V noci si pak mohli diváci na Nově u další působivé reprízy, tentokrát hororu Kruh, oddechnout, že éra videokazet již definitivně končí.
Své místo v historii populární kultury má samozřejmě film Horečka sobotní noci s Johnem Travoltou z roku 1977. Navzdory názvu by ovšem dnes pro film o králi diskoték bylo mnohem příhodnějším vysílacím časem třeba odpoledne či podvečer - jako náplň pozdního sobotního prime-timu na ČT1 svědčí tato položka buď o pramalé invenci, nebo o prázdné kapse veřejnoprávního vysílatele.
V pondělí se Česká televize pouští do pozoruhodného souboje. Proti přízračným diagnostickým metodám Doktora House na Nově nasadila na svém druhém programu skalpel a pilku Lekára umerajúceho času, slovenského seriálu s českými herci z roku 1983. Ján Jessenius sice vskutku nemá moc šancí odlákat komerčním stanicím masové publikum, přesto je samozřejmě nesrovnatelně záslužnější připomínat z tvorby 80. let tento seriál než třeba Létajícího Čestmíra. Mimo jiné je to také jedna z mála příležitostí slyšet znovu z televize slovenštinu (i když právě v tomhle případě poněkud ruší fakt, že slovensky hovoří Petr Čepek nebo Rudolf Hrušínský).
Na druhé straně je otázka, zda by si zařazení do večerního programu nezasloužil přinejmenším stejně třeba film Woodyho Allena Láska a smrt, ironický přelet nad ruskou duší z roku 1975, který musel v pondělí na ČT2 čekat až na čtvrt na jednu v noci.
Ještě mnohem hůře dopadl zásadní, u nás přesto nepříliš známý snímek Sergia Leoneho Tenkrát v Americe. Co je platno, že se mu dostalo upoutávky v magazínu Kinobox, když jej dnes Česká televize pustí ve 23.25, takže tento opus skončí v 03.05 nad ránem. V případě tohoto snímku rozhodně stojí za to uvést do chodu rekordér - proč ale nemohl být vysílán třeba místo již zmiňované obehrané Horečky sobotní noci, je opravdu nepochopitelné. Z péče programových odborníků České televize tentokrát dobře vyvázla alespoň Zvětšenina Michelangela Antonioniho, uvedená včera na ČT2 již ve 20.30. Ještě není vše ztraceno?
