Chtěl bych se omluvit Zdeňkovi Doleželovi, bývalému šéfovi kanceláře úřadu vlády. Myslel jsem si ve své slepé pýše, že když jsem jako reportér natočil víc než tři stovky reportáží a vydal víc než dvacet knih, že rozumím lidem, dějům, že umím naslouchat a z vyslechnutého si utvořit názor. Až ve čtvrtek, kdy vás soud konečně zprostil viny v případu, obecně označovaném jako „pět v českých na stole“, jsem si uvědomil, jak zásadně se dokážu zmýlit. A že už vůbec neumím nejen naslouchat, ale ani poslouchat.
Když jsem zaslechl ve vašem rozhovoru s polským lobbistou Jackem Spyrou, který natočil skrytou kamerou můj kolega Janek Kroupa, cosi, co mohlo znít jako žádost o úplatek, hned jsem si představil to, co jste tím skutečně myslel: polského a českého premiéra s jejich tajemníky kdesi na stole v hospodě u lesa. Přestože mi nebylo zcela jasné, proč by lezli na stůl (a jestli by se tam všichni vešli), je to to první, co zcela logicky každého napadne. Zmátl mě ale nejen mladý a podezíravý Kroupa, nýbrž i váš tehdejší nadřízený Jiří Paroubek, který ihned poté, co jsme mu nesestříhaný záznam skryté kamery poskytli, zazmatkoval a ještě před zveřejněním reportáže se s vámi rozloučil. A protože i mí nadřízení a kolegové Kroupovu (a Paroubkovu) interpretaci přijali, zviklalo mě to. Jednoznačná reakce médií a diváků mě pak jen ujistila v tom, že kdo půjde proti téhle celonárodní štvanici, nemá šanci.
Musím ocenit statečnost orgánů činných v trestním řízení, které se diktátem davu odmítly řídit. Na rozdíl od zbabělých polských kolegů okamžitě zatrhly všechny pokusy šťourat se v privatizaci Unipetrolu a prozíravě ohodnotily váš výrok jako pokus o podvod. Věděly totiž, že tohle před soudem neobstojí, protože to není pravda - a jak se teď ve čtvrtek ukázalo, nemýlily se. Nenechaly se ani nahlodat námitkami šťouralů, že privatizace gigantu sice už byla dokončena (jak potvrdil před soudem bývalý ministr Sobotka), ale že se pořád ještě v době vašeho setkání se Spyrou hrálo nejméně o dvě firmy, které se z privatizace daly vyvést.
Omlouvám se vám dvojnásob, že jsem se později dal oklamat (už o něco snáze) vašimi přátelskými hospodskými rozhovory s budišovským starostou Péťou i půlroční vazbou, kterou jste kvůli nim musel strávit v prostředí, jež je muže vašeho formátu naprosto nedůstojné. Až teď chápu, že když prostě nevyšel jeden mediální pokus, jak vás zničit, musel přijít druhý. Doufám, že s podobnou argumentací také u dalšího soudu, který vás teprve čeká, vystoupíte a pokud vám nebude věřit nikdo (což se klidně může stát), já tedy už ano.
Chystám se totiž na základě této smutné zkušenosti přehodnotit celou svou předchozí žurnalistickou praxi a vážně přemýšlím, jestli mi ještě stojí za to být novinářem, který odhaluje nepravosti, když konce těchto odhalení jsou zcela opačné. Věřím, že vysoudíte na všech, kdo vám ublížili, daleko víc než nějakých „pět v českých“ a je jen škoda, že vás soud neočistil dřív a že jste nemohl vstoupit do boje o prezidentské křeslo jako daleko případnější kandidát na hlavu tohoto státu. Zvlášť když na rozdíl od Čechoameričana Jana Švejnara každý dobře rozumí tomu, co chcete říct a co tím myslíte.
Pondělí Neff Úterý Vaculík Středa Baldýnský Čtvrtek Rejžek Pátek Šustrová Sobota Klíma
***
Zmátl mě i váš tehdejší nadřízený Jiří Paroubek, který zazmatkoval a ještě před zveřejněním reportáže se s vámi rozloučil
