* LN Kdy vás napadlo, že byste mohl vytvořit motorkářské noviny?
Pár let po revoluci jsem byl na motosrazu. Motorkáři si tehdy dost hráli na „americký gangy“ a probíhaly tu pomyslné války barev. Na srazu nás přepadla nějaká banda, kudlami nám seřezali znaky ze zad. Tenkrát mě to hrozně vzalo, a prohlásil jsem, že jediná šance, jak se dostat nad tyhle bandy a jejich podivná pravidla, je komerční cesta. A tak jsme se společně pustili do podnikání, které oblast motorek nabízela. Každý z party si vzal na starost nějakou část. Já se konkrétně pustil do vydávání Českých motocyklových novin.
* LN To není zrovna obvyklá myšlenka, ne?
První myšlenka samozřejmě byla mít motorkářskou hospodu se zázemím, kde se budou dělat koncerty, kde budeme mít dílnu, motoservis, prodejnu. Takovou myšlenku mělo určitě spousta jiných motorkářů. Protože jsem byl už zběhlý v podnikání, věděl jsem, že první, do čeho musíme investovat, je reklama. Začal jsem pátrat po možnostech, a s údivem zjistil, že malý černobílý inzerátek v časopise Motocykl vycházel na zhruba deset tisíc. S tím se tehdy peníze vydělávat nedaly. Začal jsem nejprve využívat reklamy v Annonci a nakonec zvážil, že bude nejlepší vydávat něco sám. Ale o vydávání a tisku jsem nevěděl vůbec nic. Na řadu tedy přišla odborná literatura a hledání lidí z oboru. Začal jsem rychle sbírat informace.
* LN Takže jste se vše učil za pochodu?
Všechno. Postupně jsem sbíral zkušenosti, nabíral další lidi. A dnes je z toho nejvýznamnější motocyklové periodikum na českém trhu.
* LN Když říkáte, že se vaše noviny staly dominantní na trhu, čím to podle vás je? Čím jste zaujali čtenáře?
Řekl bych, že je to převážně energií, kterou jsem do toho vkládal. Možná i snaha být nejlepší za každou cenu. Šetřil jsem, kde se dalo, vydělané peníze jsem hned investoval zpátky do firmy.
* LN Čekal jsem, že mi řeknete, že jste přišli s novým pohledem a novými tématy...
V oblasti motocyklových titulů je už dlouho velká konkurence. Když to zhodnotím, všechny časopisy dělají pro úspěch naprosté maximum. České motocyklové noviny jsou především jiné než ostatní, rychlé, levné, aktuální. Možná to bylo trochu i štěstí, protože přechod na týdeník byl celkem risk.
* LN Snažíte se motorkáře nabádat k opatrnější jízdě. Zabýváte se tím intenzivně?
V tomhle směru bych dal nevím co za to, aby se motorkáři nezabíjeli. Kdyby existoval nějaký jednoduchý a hlavně účinný způsob, tak ho bez váhání realizuji. Sám jsem prošel obdobím, kdy člověk jde po nejsilnějších motorkách. Najednou máte v rukou něco, co má hodně přes sto koní a umí 250 kilometrů v hodině. Ty emoce jsou při jízdě na superbiku tak silné, že člověk zcela přestane vnímat nebezpečí. Přežití bylo v mnoha případech spíš o štěstí než o rozumu. A je mi jasné, že stejně to funguje u dnešních mlaďasů, jenže v současném obrovském provozu už nejde mít nehodovost tam, kde byla třeba před deseti lety.
* LN Četl jsem o vaší radě předjíždět maximálně o dvacet kilometrů rychleji. Na což motorkáři reagovali chladně, moc se jim to nelíbilo.
To je jasné, že se jim to nelíbí. Je přece úžasný pocit míjet předjížděné auto o stovku rychleji. Ale už se mi v životě mockrát přihodilo, že mi to tam někdo nečekaně poslal. A to dokonce v případech, kdy k tomu nebyl žádný důvod. Na motorce nelze strhnout řízení! Co nedobrzdíte, to neukecáte. V okamžiku, kdy vám někdo nečekaně vlítne do cesty a vy jedete o padesát rychleji než on, nemáte šanci se vyhnout. Je to prostě rada pro přežití.
* LN Nejnebezpečnější jsou prý křižovatky. Proč?
Měl jsem sám vážnou nehodu na křižovatce. Paní na stopce zastavila a dávala mi přednost. Na poslední chvíli mi nečekaně vjela přímo do cesty. Jenom díky tomu, že jsem si nebyl úplně jistý a raději hodně zpomalil, asi tak na šedesát, i když tam byla povolená devadesátka, tak jsem tady.
* LN V Česku jsou řidiči aut proti motorkářům často i hodně nepřátelsky naladěni. Proč myslíte, že to tak je?
Za to si bohužel můžou často sami motorkáři. Může to být agresivní jízdou, hlasitými výfuky, jízda šílenou rychlostí, bezohlednost. To jsou případy, kdy řidič auta motorkáře mít rád prostě nemůže. Kdyby se všichni motorkáři začali chovat ohleduplně k autařům, autaři by se chovali korektněji k nim.
* LN V létě zemřel zkušený jezdec, motorkářská legenda, Ondřej Lelek...
Můj velký kamarád. A bohužel nebyl ten rok jediný.
* LN Ani to nezmění pohled motorkářů, neleknou se?
Ondra Lelek, vzor mnoha motorkářů, byl velmi zkušený jezdec, ale z mého pohledu nejel v místě nehody bezpečně. Kdyby dodávku předjížděl o zmiňovaných dvacet kilometrů v hodině rychleji, než jela, tak by nehodu pravděpodobně přežil, pokud by k ní vůbec došlo.
* LN Plno lidí jezdí na motorce, protože je to dobrodružství. Není to trochu paradox? Jezdit bezpečně a dobrodružně?
Paradox to není. Problém vidím v tom, že spousta mladých kluků si myslí, že dokonale ovládá svůj stroj. Jenže zvládat motocykl znamená především zvládat krizové situace. Jet rychle na rovné silnici umí každý blbec. Ale v okamžiku, kdy se objeví nečekaný problém, do cesty vlítne auto, objeví se příliš ostrá zatáčka, zjistíte, že třeba polovina motorkářů neumí brzdit. Velký důraz by se proto měl klást na školení motorkářů.
* LN Proč taková školení nejsou?
Nějaké pokusy o školy bezpečné jízdy tu jsou. Ale absolvují je jen jedinci a přitom motorkářů jsou desetitisíce. Jediná šance, jak s tím pohnout, je legislativa. Povinné školení na silné motorky. Pokud jej neabsolvujete, máte nárok jen na slabé stroje.
***
Váš pracovní den Když jsem zakládal ČMN, dělal jsem úplně všechno. Lámal jsem noviny, sháněl inzerci, testoval motorky a psal články, staral se o počítačovou síť. Takový naprosto univerzální člověk, zvyklý zastávat ve firmě jakoukoliv funkci, která byla zapotřebí. Dlouhou dobu jsem zastával funkci ředitele ČMN, v loňském roce jsem si našel zástupce a změnil jsem tak svůj režim. Můj pracovní den se v současné době podřizuje tomu, co hoří, co nevychází, jak má, ale hlavně se teď podřizuji novým věcem. Soustředím se na nové technologie, internet, všechno kolem toho jde strašně dopředu. Když to člověk zaspí, tak je zle.
