Cukrovka, bolesti kloubů, nebo i rakovina. Takové následky zdravým lidem způsobuje užívání růstového hormonu vydávaného za elixír mládí.
V roce 1981 vyrobila americká biotechnologická firma Genentech první lidský růstový hormon pomocí bakterií upravených metodami genového inženýrství. Otevřela tak nové možnosti pro léčbu závažných poruch růstu u dětí. Lék si brzy našel cestu mezi zakázané prostředky sportovního dopingu a v současné době kvete ilegální obchod s růstovým hormonem jako se zaručeným omlazovacím prostředkem. K jeho pravidelným konzumentům patří například americký herec Sylvester Stallone, v jehož kufru objevili australští celníci osmačtyřicet ampulí této látky.
Roční obrat obchodu s růstovým hormonem se odhaduje na dvě miliardy dolarů. Podstatnou část tvoří ilegální distribuce. Typickými zákazníky nejsou hvězdy sportovišť nebo filmových pláten, ale oběti reklamy, která vydávává růstový hormon za elixír mládí.
Tým amerických lékařů vedený Thomasem Perlsem z Boston University upozorňuje, že „navzdory jasným důkazům o tom, že rizika provázející užívání růstového hormonu daleko převyšují jeho celkem zanedbatelné pozitivní účinky na starší lidi, spotřeba tohoto hormonu motivovaná především snahou o zlepšení vzhledu a fyzické výkonnosti během několika posledních let dramaticky stoupla“.
Omlazovací účinky růstový hormon prokazatelně nemá. Při jeho dlouhodobém užívání hrozí naopak závažné zdravotní komplikace, např. otoky, bolesti kloubů, růst prsou u mužů či cukrovka. Stále více studií naznačuje, že systematické užívání růstového hormonu může vyvolat nádorové onemocnění.
Rizika zvyšuje i fakt, že se omlazovací kúry neskládají jen z růstového hormonu. Ten je podáván v koktejlu dalších látek, např. s anabolickými steroidy. Další hormony a léky mají zamaskovat nežádoucí vedlejší účinky. „Užívání růstového hormonu může ve skutečnosti uspíšit stárnutí a lidský život významně zkrátit,“ říká Perls.
Chytí jen ty hloupé Ve vrcholovém sportu přináší i malá výhoda obrovský zisk. O vítězství, či porážce často rozhodují milimetry či zlomky sekundy. Růstový hormon představuje pro mnohé sportovce silné pokušení, protože doping touto látkou se dá jen těžko odhalit. Endokrinolog Peter Sönksen ze Southampton University se nechal před blížící se olympiádou v Pekingu slyšet, že stávající antidopingové testy usvědčí z užívání růstového hormonu jen ty největší hlupáky. „Je pravděpodobné, že mnozí sportovci, kteří těmito testy projdou, ve skutečnosti dopují,“ řekl Sönksen pro BBC.
Růstový hormon užívaný k dopingu je stejný jako hormon produkovaný lidským tělem. V těle se rychle odbourává, takže se už několik hodin po podání nedá prokázat. Jedinou možnost, jak usvědčit dopujícího sportovce, představují analýzy látek, jejichž koncentrace v krvi se po podání růstového hormonu mění na delší dobu. Dnešní dopingový test proto sleduje zvýšení hladin růstového faktoru IGF-1, ale i tento postup má svá omezení. Vyvíjejí se sice nové testy, ale s jejich zařazením do antidopingových kontrol se v dohledné době nepočítá.
Nejnovější výzkum australských lékařů vedených Jennifer Hansenovou ze sydneyského Garvan Institute of Medical Research naznačuje, že atleti dopující růstovým hormonem získávají psychickou výhodu. Vědci podávali šestatřiceti rekreačním sportovcům po dobu osmi týdnů buď růstový hormon, nebo neúčinnou látku. Sportovci netušili, co užívají. Svůj názor si ale udělali. Ten byl nakonec důležitější než doping. Hansenová zjistila výrazné zlepšení ve výsledku silových testů u atletů, kteří byli přesvědčeni, že dopují, i když ve skutečnosti růstový hormon nedostávali.
***
Když hlava neví, co tělo bere
O významu sebedůvěry ve sportu mluví každý, kdo ho komentuje, včetně sportovců samotných. A z jejich projevů je jasné, že mnohokrát nestačí samotná důvěra ve vlastní schopnosti, i když je nepochybně důležitá. Někdo má rituály, někdo snad kouče, který umí motivovat a někdo možná placebo. Pokud je totiž přesvědčen, že dopuje, byť to není pravda, může podávat mírně lepší výkony. A pak věřte tomu, že honba za rekordy pěstuje džentlmenského ducha...
