Boj o záchranu Řecka a s ním i eura se vine celým letošním rokem. Když byl George Papandreu v říjnu roku 2009 jmenován premiérem řecké vlády, jistě netušil, že celý další rok bude bojovat s Bruselem na jedné straně a svými občany na druhé.
Kořeny potíží sahají do minulých let, kdy řecký statistický úřad na politickou objednávku manipuloval s daty a do schodku státního rozpočtu nezahrnul dluhy stavebním firmám nebo dodavatelům léků; těm Řekové neplatili už od roku 2006. Původně uváděný schodek 6 procent HDP se najednou ukázal být 12,7 procenta. Ratingové agentury snížily ohodnocení řeckých dluhopisů, evropští politici se nechali slyšet, že nebudou platit cizí dluhy. Investoři po Řecku žádají stále vyšší úroky. S tím vstoupilo Řecko do letošního roku.
Premiér Papandreu uklidňoval finančníky, že vláda začne šetřit a dostojí svým závazkům, každý si přitom pamatoval, že jeho strana vyhrála volby s programem zvyšování platů státním úředníkům nebo učitelům. V únoru již začínalo být jasné, že Řecko samo nezvládne splácet úroky za minulé dluhy, které rostly. Euro dál oslabovalo, Německo a Francie začaly připouštět, že zemi poskytnou půjčku.
Angela zasahuje
Na začátku dubna představitelé eurozóny odsouhlasili záchranný balíček o objemu 30 miliard eur a 15 miliardami měl přispět Mezinárodní měnový fond. Řecko na oplátku slíbilo úspory. Ale už za pár dní se ukázalo, že ani tato pomoc nebude stačit, a úroky z řeckých dluhopisů zase letěly nahoru.
Německo ale nechtělo dát další peníze. V Německu se schylovalo k regionáním volbám a popularita kancléřky Merkelové klesala. Němci chtěli Řecko potrestat a objevily se diskuse o vyloučení Řecka z eurozóny. Spekulovalo se, že se dokonce začaly tisknout drachmy, které měly euro nahradit.
Merkelová ale nakonec prosadila další finanční pomoc výměnou za další šetření. Důvodem, proč bylo i v německém a francouzském zájmu Řecko zachránit, bylo také to, že francouzské a německé banky vlastnily řecké dluhopisy a pád Řecka a následné odepsání těchto investic by je zle poškodily.
Později začala Evropská centrální banka tyto dluhopisy od bank odkupovat. Druhého května pak ministři financí z eurozóny schválili ohromný záchranný balík ve výši 80 miliard eur, ke kterým MMF přidal dalších třicet. Splatnost: tři roky. Úředníci MMF a EU od té doby jezdí do Řecka „sledovat“, jak postupují reformy.
Mezitím situace v samotném Řecku houstla. V květnu v Aténách vrcholí protivládní demonstrace, při kterých zahynou tři lidé uvěznění v zapálené pobočce banky. Řekové se nechtějí smířit s tím, že jim Německo, které si lidé spojují hlavně s okupací za druhé světové války, a „kapitalisté“ z MMF mají diktovat podmínky. Politici hledají viníky. Obviňují ratingové agentury, že státní dluhopisy hodnotí příliš přísně, a sní o vytvoření vlastní, evropské.
Zachrání se Řecko?
Aby představitelé eurozóny ukázali, že společnou měnu padnout nenechají, je 10. května schválen takzvaný „ochranný val“. Jde o garanci jednotlivých zemí, že v případě potřeby odkoupí dluhopisy státu postiženého tíživou finanční situací až do výše 750 miliard eur.
Komentátoři se shodují, že obří půjčky Řecku jsou v podstatě tříletým odkladem, během kterého Brusel nastaví nový rámec pro fiskální politiku. Po této době totiž budou muset Řekové splatit i půjčky od členských států. Navíc se už nyní z Řecka ozývá, že země dluhy takhle rychle splácet nestihne. Politici sice zastavují další zadlužování, je ale otázkou, jak se jim při klesajícím výkonu ekonomiky podaří zbavit dluhů minulých.
