Sběr těchto dat patří k nejcitlivější pracovní náplni headhuntera. Ten totiž musí jednat tak, aby uchazeč nebyl na své současné pozici poškozen, a přitom o něm získat co nejvíce informací. „V žádném případě nevoláme ke stávajícímu zaměstnavateli, abychom neohrozili kandidáta v jeho současné pozici. Nejdůležitějším faktorem je diskrétnost,“ říká Markéta Švédová ze společnosti Recruit CZ.
A v čem je zmiňovaný problém? Bývalí čeští zaměstnavatelé „zkoumaného zaměstnance“ vystupují kupodivu jako dobráci. A to i v případě, že se svým bývalým člověkem nebyli spokojeni. Některé negativní aspekty bývalého pracovníka totiž jednoduše zamlčují. Proč taky žalovat? Učili nás přece, že se to nemá.
„Občas se stává, že bývalý zaměstnavatel reference poskytnout nechce. Potřebovali jsme například získat reference na vyššího manažera a ověřit některé údaje, které kandidát uváděl ve svém životopise a při pohovoru,“ říká Markéta Švédová. „Kontaktovali jsme jednatele společnosti bývalého zaměstnavatele a přímého nadřízeného v jedné osobě. Ten nám velmi jasně sdělil, že na tohoto zaměstnance reference oficiálně poskytovat nebude, a poté naznačil, že mu nechce ublížit.“
Ve výsledku je tak umožněn kariérní postup i lidem, kteří nemají dostatečné schopnosti ani vlastnosti. Tento problém je známý i z personalistiky zaměstnanců na nižších úrovních. Pracovník, který způsobil problém a byl za něj propuštěn, dostane v okamžiku, kdy s propuštěním nedělá zbytečné problémy, „za odměnu“ dobrou referenci.
Samozřejmě se nečeká, že by bývalý zaměstnavatel chrlil v referencích špínu, obvyklá je ale střední cesta.
„Slušnost je vždy na místě. Záleží ale na detailech a na faktech, zda pracovník jen nebyl nejlepší, nebo zda společnosti přímo škodil,“ říká Markéta Švédová. „Je dobré objektivně zmínit jak kladné stránky a úspěchy zaměstnance, tak i oblasti, ve kterých by se měl zlepšit a které nebyly jeho silnou stránkou.“
Headhunteři v České republice si tak musí dávat na jinak velmi užitečný nástroj pro výběr nejvhodnějšího uchazeče velký pozor. Platí, že v Česku se referencím nedá úplně věřit a jsou to spíše chvalozpěvy.
