„Sbohem loňským sněhovým vánicím, zemětřesení, bolesti a hořkosti,“ stálo v jednom z přání posílaných o půlnoci z mobilních telefonů zprávami sms. Oblohu nad čínskou metropolí mezitím ozařovaly pestrobarevné ohňostroje a za okny bouchaly petardy, které prý odhánějí zlé duchy. Znamení buvola symbolizuje klid, tvrdou práci, odhodlanost a vytrvalost. A takový by měl být i nastávající rok.
Nový rok je nejdůležitější svátek Číny. Ta svou kulturou ovlivnila i další země Asie, které oficiálně slaví příchod lunárního Nového roku. Mezi ně patří například Tchaj-wan, Hongkong, Singapur anebo Vietnam. Lidé během něj navštěvují své příbuzné a přátele, nakupují spoustu potravin pro přípravu tradičních svátečních jídel, darují si červené zdobené obálky s penězi a zdobí si své domovy. Nejdůležitější je sváteční rodinná večeře s mnoha chody. Po ní lidé čekají na půlnoc, aby se rozloučili se starým rokem a přivítali ten nový. Tradice oslav jsou staré čtyři tisíce let. Až do přijetí gregoriánského kalendáře v roce 1911 byly ale nazývány Jarními svátky.
Slavnostní přípravy těšily také obchodníky. Na každoročním novoročním trhu v hongkongském Victoria Parku prodavači nabízeli příchozím populární novoroční dekorace, jako jsou lekníny, i nafukovací buvoly. Nejlépe šly však prý na odbyt malé větrné mlýnky, které symbolizují zvrat osudu. Během večera se lidé shromažďovali i před chrámy. Do hongkongského taoistického kláštera Wong Tai Sin přišlo asi dvacet tisíc návštěvníků zapálit vonné tyčinky a pomodlit se za štěstí v novém roce. Že se jedná hlavně o svátky rodinné, dokazuje i to, že 120 milionů čínských migračních dělníků se vrátilo o svátcích domů na venkov, aby slavili se svými blízkými.
