Zvládních výdajů a snižování deficitu se stal v dnešní Evropské unii téměř posvátný fetiš.
Na jedné straně není divu, většina starých členských zemí je zadlužená až po uši, stav financí „jižního křídla“ Evropské unie zavání bankrotem a jak se podaří odvrátit státní bankrot v Řecku, to neví ani Bůh, a řecký ministr financí už vůbec ne. A tak se sloganem roku 2010 stala slova „rozpočtové škrty“, podobně jako rok předtím to byla „globální krize“.
Škrtá se i na Slovensku a jak řekl předseda parlamentu Richard Sulík, těžko říci, jestli se na Slovensku škrtá více než v Česku. Opticky rozhodně, z osmi na tři procenta deficitu, ale Slovensko zase daleko rychleji roste, takže škrty méně bolí.
Z čeho škrtat mají i slovenští ministři a ústavní činitelé, kteří si na příští rok sníží plat o deset procent. Problematické je však „výkonnostní ohodnocení“, podle něhož se výše platu ministrů má řídit výší deficitu rozpočtu. Protože, byť je to dnes fetiš, je to jen jedno z několika měřítek úspěšnosti státu a vlády. Na to bychom, Řecko Neřecko, neměli zapomínat. Ani na Slovensku a ani v Česku.
