Je to trochu jako žít na svahu sopky, s tím rozdílem, že hliníkárna u maďarského města Ajka nedávala úrodnou půdu, ale práci místním lidem.
Tak jako na svazích zdánlivě neaktivní sopky málokoho napadne, že by mohla vybuchnout, tak v obcích Kolontár a Devecser si málokdo připouštěl, že by hráz obřího odpadního jezera mohla prasknout. Hliníkárna u Ajky nebyl totiž žádný zanedbaný provoz, ale slušně fungující továrna, hráz jezera byla pravidelně kontrolována a podle expertů nebyla podivná rudá kapalina ani nebezpečná.
Jenže v pondělí 4. října se po několikadenních deštích hráz nad Kolontárem protrhla a rudá blátivá hmota zaplavila jako dvoumetrové tsunami vesnici a po chvíli zasáhla i sousední Devecser, který leží dál po toku místní říčky. Obrovská vlna rudého bahna se naštěstí přes vesnici přelila ve dne, být to v noci, bylo by nejspíš několik set zdejších obyvatel mrtvých. I takhle je mrtvých a dosud nezvěstných deset, většinou dětí a starých lidí, kteří nestačili utéct. „Neškodné bahno“ se navíc ukázalo být žíravinou, jež zabíjela zvířata i veškerou vegetaci. A z potoků a řek, ještě desítky kilometrů daleko, udělala rudé, mrtvé stoky.
Vojáci v protichemických oblecích se snažili zachránit, co se dalo, ale velkou část Kolontáru premiér Orbán oficiálně odepsal. Rudá voda po několika dnech dorazila do Dunaje, ale mezitím byla alespoň zneutralizována natolik, že přestala zabíjet život v řece.
Jenže úleva netrvala ani pár dní. Už o víkendu maďarští záchranáři oznámili, že se brzy zhroutí celá hráz a na Kolontár se bude řítit ne jeden, ale dva miliony kubíků hustého, toxického a vším možným zamořeného bahna. Kolontár byl znovu evakuován a záchranáři se zoufale snažili ochránit zbytek vesnice zdí, která měla zastavit nadcházející potopu z praskající hráze... Zvyknout se dá na všechno, ale vesnice Kolontár jako místo k životu přestala existovat.
