Zkoumání Abúsírského rybníka je mnohem komplexnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Začalo vlastně již v roce 1991. Tehdy jsme objevili Kaaperovu hrobku. Její majitel, vysoce postavený úředník, žil někdy na konci 25. století před naším letopočtem. Působil jako vojenský hodnostář a mimo jiné také kněz bohyně Hekety, což byl v době objevu hrobky poměrně záhadný titul.
V průběhu 90. let jsme se zabývali tím, co titul vlastně znamená. Ukázalo se, že se kněží žabí bohyně Hekety nechávali pohřbívat vesměs v oblasti jižního Abúsíru a severní Sakkáry, v blízkosti rybníka. Předpokládalo se, že ve 3. tisíciletí před naším letopočtem představoval vstup neboli jakousi bránu do pohřebišť v Abúsíru a také v Sakkáře, tedy do hlavních pohřebišť tehdejšího centra Staré říše, Memfidy. Ničivé účinky Asuánské přehrady Jak souvisel rybník s tehdejším tokem Nilu? Jednalo se o sezonní, či stálou vodní plochu? Na tyto a další otázky se snažíme najít odpovědi. Naše expedice v Abúsíru je jako celek jednou z největších českých expedic působících v zahraničí. A možná je dokonce úplně největší. Účastní se jí mnoho vědeckých institucí z České republiky i ze zahraničí. Kromě Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze k nim patří Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Archeologický a Geologický ústav Akademie věd ČR v Praze a v poslední době i Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.
Při poslední výpravě českých vědců do Egypta sehrál významnou úlohu Geologický ústav Akademie věd, protože zejména zvrstvení toho tělesa mohlo do jisté míry napovědět, o jaký přírodní útvar se jednalo. K jeho „rozšifrování“ přispěly i přírodovědné analýzy odborníků z Jihočeské univerzity. Výzkumy ukázaly, že se jednalo skutečně o sezonní vodní plochu z doby Staré říše, tedy ze 3. tisíciletí před naším letopočtem. Ta ale v důsledku klimatických změn na celé severní polokouli v průběhu 23. a 22. století před Kristem značně vysychala.
Zatím přesně nevíme, jak dlouho vlastně Abúsírský rybník existoval. Domníváme se, že určité kapitoly v jeho existenci byly napsány v průběhu 2. a 1. tisíciletí před Kristem a koneckonců i během 1. a 2. tisíciletí po Kristu.
Nyní se například podílím na zpracování archivu fotografií Abúsíru z počátku 20. století, který je umístěn v Egyptě a obsahuje mimo jiné i snímky oblasti Abúsírského rybníka. Jasně ukazují, že v době minimálně nilské záplavy zde vodní plocha určitou dobu existovala. Pravděpodobně zmizela až v souvislosti s vybudováním Asuánské přehrady na konci 60. let minulého století.
Hibernace v bahně a představy o znovuzrození O existenci rybníka už v dávné minulosti svědčí kromě našich expertiz také geofyzikální analýzy, které pro nás vypracovala pražská firma Inset, nebo geofyzikální mapy skotské expedice, jež působila v naší oblasti a poskytla nám svá data.
Geofyzikální průzkum ukazuje doposud nevykopané hrobky pod povrchem pouště, které nejsou vidět pouhým okem. Z mapy vyplývá, že se kolem břehu rybníka v průběhu 24. století před Kristem soustředilo osídlení.
Po vodní ploše pravděpodobně přijížděly pohřební průvody na člunech do pohřebišť v Abúsíru a v Sakkáře. Mohly plout dokonce i ke komplexu Stupňovité pyramidy panovníka Džosera. Rybník představoval jakousi mytologickou bránu mezi Memfidou, tehdejším hlavním městem Staré říše, sjednoceného egyptského státu, a pohřebišti v Abúsíru a v Sakkáře. A tím vlastně vysvětlujeme i význam poměrně záhadného titulu kněze žabí bohyně Hekety, který konečně dává také smysl v souvislosti s přírodovědnými závěry. Ty totiž říkají, že rybník byl sezonní.
Přivážení mumie na bárce do pohřebiště evokovalo myšlenku znovuzrození, protože v rybníce žily žáby, které v dobách sucha hibernovaly v bahně. Jakmile se rybník znovu naplnil vodou, procitly. Proto kněží, kteří dohlíželi na rituály v pohřebišti, byli kněžími žabí bohyně Hekety. K té patří mimo jiné atributy právě také znovuzrození. Přetavení získaných výsledků Místo mělo jako brána spojující svět živých a mrtvých obrovský kulturně-historický význam. Výzkum není ještě zdaleka uzavřen, nyní čekáme na povolení analyzovat přírodovědné vzorky, zejména zbytky rostlinných materiálů, které by měla zkoumat Jihočeská univerzita, a geologické vzorky, které bude zpracovávat Geologický ústav Akademie věd.
Definitivní výsledky na sebe ještě nechají dlouho čekat, nicméně už nyní se dá říct, že naše výzkumy byly poměrně plodné, ať už egyptologicky nebo z pohledu specifických přírodovědných disciplín. Velmi zajímavé je právě přetavení všech doposud získaných výsledků v jakousi unifikovanou teorii. Ta velmi dobře vysvětluje, jakým způsobem a proč byli staří Egypťané těsně spjati s přírodním prostředím. Jde o poměrně klasický případ chování, kdy společnost velmi dobře reflektovala povahu přírodních útvarů a dokázala ji uplatnit ve svých specifických náboženských představách.
***
Mumie převážené ve člunech
Po hladině Abúsírského rybníka se v minulosti patrně plavily pohřební průvody. Mířily do pohřebišť v Abúsíru a v Sakkáře. Mohly plout dokonce i ke komplexu Stupňovité pyramidy panovníka Džosera.
Plocha zaniklé vodní plochy na okraji pouště v Abúsíru
Čeští vědci prozkoumali i povrch starověké mastaby z nepálených cihel
Při výzkumu rybníka odhalili Češi cenný sled vrstev z doby existence abúsírské nekropole a odebrali vzorky k analýzám
O autorovi| Docent Miroslav Bárta působí v Českém egyptologickém ústavu.
Příspěvek byl převzat z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 Praha a ČRo Leonardo na adrese www.rozhlas.cz/leonardo. Text zkrátila a upravila redakce LN.
