Co čeká člověka, který chce u banky vložit tři čtvrtě milionu korun a rozumně je zhodnotit? Lidové noviny vyrazily do centra Prahy a v pobočkách velkých bank tuto situaci otestovaly.
Zajímaly nás možnosti vložení peněz do akcií, ale také přístup pracovníků poboček, jejich ochota nebo prostředí, v jakém s „movitým“ klientem bankéři jednají.
Ani tři čtvrtě milionu korun v některých bankách zaměstnance nepřesvědčí, aby se vám dostatečně věnovali. Místo okamžitých služeb investičního poradce se dočkáte třeba jen nepřítomného pohledu člověka, který sedí za přepážkou a snaží se vás přimět k tomu, abyste peníze vložili do jednoho konkrétního produktu.
Ještě větším problémem bývá soukromí. Je otázka, kolik peněz musíte zvláště do některých bank přinést, aby se s vámi zaměstnanec bavil v prostředí, kde vás nikdo neuslyší, přinejmenším nikdo „z ulice“. Vůbec nejmenší soukromí jsme v rámci testu poboček pěti bank v centru Prahy zaznamenali u UniCredit Bank.
Z testu dále vyplynulo, že zatímco v Komerční bance se s klienty o tři čtvrtě milionu baví na přepážce, u které si je možné založit i běžný účet, v Raiffeisenbank je seznámí s možnostmi zhodnocení peněz v relativním soukromí, uvaří kávu a věnují prakticky tolik času, kolik je na to, aby potenciální klienty dostatečně informovali, potřeba - třeba i hodinu. S časem a s informacemi nešetří ani v České spořitelně.
ČESKÁ SPOŘITELNA Jsou dvě hodiny odpoledne a pobočka České spořitelny na Václavském náměstí zeje prázdnotou. Pravda, přepážek je hodně, nikdo dlouho nečeká.
Po pěti minutách čekání se dostávám k přepážce, kde sedí asi třicetiletý muž v modrobílé košili. Když se dozvídá účel návštěvy, vysvětlí, že v tomto oboru není odborníkem a volá investičního poradce. Ale ouha, vzápětí zjišťuje, že oba investiční poradci jsou právě na obědě. Poté, co se jim omluví za vyrušení a popřeje jim dobrou chuť, mě poprosí, abych přišla za půl hodiny. To už by měli být poradci z oběda zpátky. Pořadové číslo už si prý brát nemusím.
Přesně za půl hodiny sedím na stejném koženkovém sedadle. Muž sedící za přepážkou, se kterým jsem prve hovořila, má ruce plné práce s jiným klientem. Po chvilce se však ukazuje asi třicetiletý poradce. Jdeme do vedlejší budovy hypotečního centra.
Po cestě se zmiňuje, jak je rád, že konečně přišel někdo kvůli investicím do akcií, vzhledem k tradiční klientele banky si v tomto směru prý moc neužije.
U svého pracovního stolu pak trpělivě vysvětluje úskalí investování do akciových fondů, ale i do jednotlivých akcií. Dokonce se s vysvětlováním dostane až k derivátům, což patrně běžný investor vědět nepotřebuje. Na grafech ukazuje, jak se chovají jednotlivé akciové tituly v porovnání s deriváty. Popisuje, jak investovat do konkrétních akcií, a i když to není jeho práce a není za to placený, může prý upozornit na konkrétní situaci na trhu, kterou by bylo dobré řešit - ať už nákup akcií za výhodnou cenu, nebo vhodný prodej. Běžně to ale nedělá, zdůrazňuje. Na otázku, zda je vůbec vhodná doba na investování do akcií, jednoznačně neodpoví.
Z dlouhodobého hlediska to jednoznačně prý říci nelze. On sám prý v tuto chvíli nakupuje a prodává jednotlivé akcie ve velmi krátkodobých časových intervalech. Podle některých odborníků prý totiž může ještě přijít další ekonomická krize. Tak těžko říct. V každém případě je dobré část peněz pravidelně investovat do akciového fondu, případně jen za menší finanční obnos nakoupit konkrétní titul. A samozřejmě něco vložit do méně rizikových produktů.
Z pohledu poradce je ještě třeba upozornit, jak v České spořitelně pracují investiční poradci podle MiFIDu, což prý někde dělají jen na oko - jde jim jen o to, prodat určitý produkt, a málo se obtěžují s vysvětlováním. Po téměř hodině setkání končí.
ČSOB Ani v pobočce ČSOB netrvá čekání na přepážce víc než pět minut. „Co byste ráda?“ ptá se na úvod krátkovlasá žena ve středních letech. Sotva to zjistí, položí na stůl list papíru, který informuje o garantovaném fondu. „To je zajímavé,“ komentuje, co nabízí.
Má to ale háček. Je potřeba rozhodnout se pro fond hned, zítra už v nabídce banky nebude. Vypadá to, že bankovní poradkyně s hypnotizujícím pohledem očekává okamžité rozhodnutí na základě předloženého kusu papíru.
Až po několika desítkách vteřin ticha nabídne, že zavolá investičního poradce. „Mohl bys prosím přijít, je to jen na tři minutky,“ hovoří do telefonu a omlouvá se mu, že ho vyrušuje.
Tři minuty nestačí Zanedlouho přichází mladý muž, představí se a po chvíli usoudí, že by bylo lépe, kdybychom se šli bavit k němu do kanceláře. Na tři minuty to nevidí.
Vysvětluje, že je na investování do akcií vhodná doba, že půjdou nahoru. Zároveň ukazuje křivky akciových fondů, do kterých banka nabízí investovat. Samozřejmě doporučuje investovat část peněz průběžně a část uložit do garantovaného fondu.
Okamžité rozhodnutí neočekává. Není prý potřeba, od konce srpna budou nabízet nový garantovaný fond. Po dvanácti minutách konverzace končí.
KOMERČNÍ BANKA Obrovská pobočka Komerční banky zeje na první pohled prázdnotou. Když nevíte, kam přesně máte v rámci pobočky jít, nasměruje vás hned u vchodu personál. Kdy se dostanete na řadu k bankovnímu poradci, vám pak oznámí hosteska. Žádný elektronický systém zde nefunguje.
„Máte sjednanou schůzku?“ ptá se hosteska. „Nemáte? Tak to si počkáte,“ pokračuje s tím, že jsou tu v tuto chvíli k dispozici tři bankovní poradci. Vidět je jen jeden. Po chvíli se za přepážky posadí ještě mladá žena a s kolegou cosi řeší. Fronta mezitím narůstá. Na otázku, na jak dlouho to vidí, odpoví neurčitě, že jsou přede mnou tři lidé.
Jste z Čech? Investujte v Česku Asi po dvaceti minutách konečně vysvětluji mladé ženě za přepážkou, co mě přivádí. „Hm, na to ale já nejsem odborník. S dovolením zavolám našeho investičního poradce, který tomu rozumí,“ suše sděluje. Téměř okamžitě přichází jistý muž, sedá si naproti a zaměstnankyně banky mu vše přeříkává.
Následující minuty se hovor odehrává výhradně mezi nimi, i jejich pohledy směřují pouze z jednoho na druhého.
„Víc nevím,“ obrací na mě žena po chvíli oči s tím, že mám pokračovat. Následná diskuse se odehrává mezi šesti očima - bankovní poradkyně, která svými znalostmi už nemá co nabídnout, je konverzaci stále přítomna. Navíc zůstáváme u běžné přepážky, přičemž několik metrů za námi sedí desítka dalších čekatelů.
„Můžete investovat do českého akciového fondu nebo do asijského nebo světového...,“ informuje investiční poradce. Na otázku, jaké jsou mezi nimi rozdíly, podle kterých se rozhodnout, suše odpoví, že to záleží na tom, co je mi bližší. Následuje sdělení, že vzhledem k tomu, že jsem Češka, tak mi asi bude bližší český fond.
Doporučovat prý nic nemůže, to je proti pravidlům. Nepřichází ale ani žádné pořádné vysvětlení nebo seznámení se situací na kapitálových trzích. Odcházím s obecnými informacemi, že do akcií se má investovat dlouhodobě a musí se počítat se ztrátami.
Na závěr poradce vytáhne leták, na kterém podtrhne internetovou adresu Investiční kapitálové společnosti Komerční banky, na kterou se mám podívat a prohlédnout si grafy v klidu domova.
Bankovní poradkyně se ještě obtěžuje s předáním vizitky, investiční poradce na rozdíl od předchozích dvou v České spořitelně a ČSOB ne. Nepřímo tím říkají, že pokud se rozhodnu investovat v této bance, musím opět komunikovat nejprve s bankovní poradkyní, která investování nerozumí.
RAIFFEISENBANK V Raiffeisenbank se hned u vstupu dotazuje recepční na důvod návštěvy. Poté co se jej dozvídá, ptá se na částku. O statisících korun hovoříme prakticky u venkovních dveří. Jakmile se sumu dozví, zavolá jisté paní a výtahem vyjedeme do prvního patra budovy. Tam už s úsměvem čeká investiční poradkyně. Recepční se rozloučí a sjede výtahem zpět do přízemí.
„Dáte si kávu, čaj, vodu?“ ptá se žena poté, co se usadíme k jejímu pracovnímu stolu a po chvíli přináší kávu. V klidu a v relativním soukromí se vyptává například na časový horizont případných investic a na akceptovatelnou ztrátu. Vysvětluje, jak je vhodné peníze přibližně rozložit. Přesně to prý určí až na základě dotazníku, ten ale na první schůzce odmítám vyplňovat. Problém v tom nevidí.
Na otázku, zda je vhodná doba na investování do akcií, odpovídá, že to nikdo s jistotou nedokáže říct, že by bylo skvělé, kdyby uměli věštit z křišťálové koule, ale že zejména při pravidelných úložkách platí, že už včera bylo pozdě. A je lepší investovat dnes než zítra.
Vypráví, že investovala v devatenácti letech do akcií, pak přišel rok 2001 a cena akcií se propadla na dvacet procent hodnoty, kdy je nakoupila. Později prý narostla hodnota zhruba na sedmdesát procent oproti nákupní, ale v krizi opět spadla na čtyřicet procent. „Začnu to asi brát jako spoření na důchod,“ usmívá se s tím, že naštěstí do nich neinvestovala horentní sumy. A dříve nebo později jejich hodnota určitě vystoupá.
Toalety pro zákazníky nemáme. Tak pojďte na naše Mezitím co se snaží na vlastní zkušenosti vysvětlit, s čím vším je třeba počítat, na ni od vedlejšího stolu zavolá kolega, aby jí sdělil, že na ni čeká jistý klient. Poradkyně ale i přesto pokračuje ve vysvětlování, co lze od investic do akcií očekávat, ukazuje grafy jednotlivých fondů, které banka nabízí, popisuje výhody pravidelného investování a vybízí k dotazování.
Po dvaceti minutách od chvíle, kdy jí kolega oznámil čekajícího klienta, a asi čtyřicet minut od počátku schůzky má žena pocit, že vše důležité již řekla. Ještě před odchodem se zeptám, zda mají v pobočce toalety. „Bohužel pro veřejnost nemáme,“ říká s omluvným pohledem, načež se rozhodne, že mě pustí na ty zaměstnanecké.
S dotazem na toalety ve většině poboček klienty odmítnou. Záleží také na pobočce. Například Komerční banka i Česká spořitelna záchod v pobočkách na Václavském náměstí v Praze mají, v menších pobočkách ale zpravidla nikoli. ČSOB ho nevybudovala ani v centru Prahy. Ačkoli se banky snaží stále zlepšovat služby pro zákazníky, s tím, aby jim dopřáli toalety, se zatím příliš neobtěžovaly.
UNICREDIT BANK Vbudově, ve které má pobočku UniCredit Bank, se mne hned po vstupu dovnitř ujme mladá žena sedící hned za první přepážkou. Když se dozví důvod návštěvy, podobně jako jinde začne pokládat otázky týkající se rizikovosti investování a časového horizontu. Po chvíli vytiskne model, jak velkou částku je dobré do jakého fondu či produktu vložit.
„Určitě by tam měl být i termínovaný vklad a spořicí účet,“ sděluje a dále doporučuje vložit peníze do jistého produktu, v rámci něhož vydělal jeden pán prý šest tisíc za dva a čtvrt roku při investici ve výši tří set tisíc. Když ji požádám o procentuální vyčíslení zisku, znovu zopakuje šest tisíc za tři sta za zhruba dva roky.
Na otázku, proč peníze ze spořicího účtu, kde je roční úrok zhruba dvě procenta, převádět jinam, kde se pohybuje roční úrok zhruba okolo jednoho procenta, odpoví, že tedy navrhuje peníze uložit na spořicí účet u nich.
Následuje asi dvacetiminutová diskuse o tom, kam tedy peníze vložit. O statisících se bavíme skoro mezi vchodovými dveřmi.
Tři čtyři metry vedle přepážky je recepce, v níž se stále někdo pohybuje a ani ne metr a půl za mnou sedí žena, která čeká, až se přepážka uvolní. Nepochybně slyší vše, o čem s poradkyní hovoříme.
***
V Komerční bance je investiční poradce tak ceněný, že se k němu běžný klient hůře dostává
Poradce České spořitelny vysvětlil pohyby akcií a předvedl i grafy. Dokonce se dostal k derivátům.
V ČSOB po neúspěšném pokusu přepážkové pracovnice odvede investiční poradce dobrou práci
Raiffeisenbank: příjemné a obsáhlé jednání v klidu kanceláře, ale toalety jen pro vyvolené
O svých záměrech se v UniCredit Bank svěřujete i blízkému okolí, nabídka nemusí být vždy nejvýhodnější
