ODS bere ostrakizaci komunistů vážně
Vedení ODS se rozhodlo přitlačit na místní sdružení spolupracující s komunisty. Ta, která spolupráci neukončila, byla rozpuštěna. ODS tedy platí reálnou cenu a není úplně jasné, co získává. Tváří v tvář realitě samosprávy v malé obci se její trvání na principech snadno může jevit jako ideologická zaslepenost. Přísloveční „obyčejní lidé“ by jí to určitě neodkývali.
Ve skutečnosti se tu neukazuje nadvláda ideologie, ale spíš absence ideologie. Jako by činy ve veřejném prostoru nedokázaly nést význam srovnatelný svou vahou s tím, jak posuzujeme svůj život ve sféře soukromé. Jak většina úspěšných exagentů StB komentuje svou minulost? Pokud jsou vůbec ochotni se vyjádřit, říkají věci jako: Probral jsem to se svými blízkými a nemají s tím nejmenší problém. Jediným měřítkem je rodina, cokoli nadto je falešná ideologie. Ve veřejném prostoru má nárok pouze neosobní právo: zákon jsem neporušil, papíry mám v pořádku, tak co chcete? Nezrcadlí se stejný přístup i v patáliích s komunální spoluprací pravicových stran s komunisty? Argumenty místních plynou přirozeně a samozřejmě: na vesnici se lidi spolu musí dohodnout, nic není černobílé, oprava chodníku není pravicová ani levicová. Na adresu těch z centra by nejraději řekli spolu se Sládkem z Havlovy Audience: To jste celí vy, páni. Princip je vám milejší než člověk. Ideologicky odstřelit lze jen někoho, jako je Ladislav Bátora, který se zapletl s pravicovým extremismem, protože ten je u nás čerstvý a bez kořenů. Komunistický extremismus není ideologie, to je naše rodinná minulost.
ODS pak vypadá, že si řeže do vlastního masa. Jistě je to bolestnější, ale taky důsažnější než ostentativní snahy o pozastavení činnosti či zákazu KSČM.
