Poslala jsem dceru pro mražený hrášek a jen zmizela za regálem, zpanikařila jsem. Vzpomněla jsem si, jak mi ve washingtonském supermarketu vlídná paní vysvětlila, že když na chvíli ztratím z očí svou dlouhonohou školačku, je možné, že ji už neuvidím. „Existují gangy, které se specializují na únosy dětí. Zalidněný obchod je pro ty lotry ideální místo a copatá blondýnka bude pro ně výhrou v loterii!“ Nejprve jsem si nebyla jista, zda ta dáma není pološílená, ale po konzultaci s několika americkými matkami Eliška dostala strohý příkaz nehnout se od nás ani na krok.
V Čechách a na Moravě okouzleně sleduji ulice plné školáků, kteří se sami ležérně přemisťují z místa na místo. Šťastné to děti. I v Anglii děti tráví většinu času pod dozorem. Nechodí samy do parku, neexistuje, abyste je poslali do obchodu pro mléko. Ze školy smějí jít poprvé samy ve dvanácti letech.
Před deseti lety byla na prvních stránkách všech amerických novin fotografie dvacetileté blondýnky. Velmi hezká, příkladná studentka jedné z nejprestižnějších univerzit, dobrovolně se vydala pomáhat dětem v johannesburském ghettu. Ani ne po týdnu ji podřízlo několik černých puberťáků, které se nevinný americký kvítek vydal zachraňovat. Zatímco vzdělaná a privilegovaná rodina oběti reagovala s obdivuhodnou grácií, americká veřejnost byla rozhořčením bez sebe.
„Jak mohl někdo ublížit někomu tak jemnému, nevinnému a laskavému?!“
Papíru bylo popsáno hodně, ale uspokojivé odpovědi se mi dostalo až teprve nedávno, kdy mě náhoda na pár roků zavála na washingtonské Chevy Chase, předměstí ne nepodobné tomu, v kterém nešťastná holčina vyrůstala. Krásné domy, trávníky týdně stříhané mexickými zahradníky, nekonečné ložnice a koupelny vypidlíkované mexickými úklidovými štáby. Ale americké předměstí není jenom ráj materiální. Když se vám narodí dítě, u dveří zvoní sousedi s kastroly plnými vonné krmě, celá ulice se střídá a vaří, aby novopečení rodiče měli čas spát. Každá prosba je předem splněna. „Od toho jsme tady,“ usměje se soused, když potřebujete nakrmit kočku nebo půjčit vajíčko či kolo. Pokud náhodou zapomenete zavřít dveře, paní od vedle zavolá policejní hlídku. Ta chvatně přikvačí, protože ve čtvrti, jako je ta vaše, kriminalita neexistuje a jediné, co policajtům hrozí, je hrnek kávy Fair Trade připravené v profesionálním kávovaru. Děti se pod staletými duby prohánějí na kolečkových bruslích, trénují basket, dovádějí pod sofistikovanými ostřikovači kvetoucích záhonů. Život v zazobaném americkém sousedství vypadá jako sen, jako zasluněná scéna z romantického filmu o dětství.
„Byl to ráj,“ popisuje závistivým spolužačkám moje dcera, ale já byla docela ráda, když jsme se z rajského předměstí odstěhovali. Ta absolutní pohoda a bezpečí mě znervózňovaly. Normální život tak nevypadá. Americká prosperující sousedství sice neobklopují zdi jako johannesburská panství tamní bílé elity, ale mají něco společného. Chrání vás před realitou okolního světa. Když jsem viděla v Chevy Chase černocha, který neměl monterky, ale byl oblečený, jako by tam bydlel, málem jsem vjela do stromu. Rychle se ukázalo, že šlo jen o pracovníka volebního štábu, jenž roznášel letáky. Naši sousedé byli vesměs demokraté frustrovaní Bushovou vládou, ale téměř stoprocentně bílí. A jejich talentované a inteligentní děti, které v nich vyrůstají, jsou nesmírně naivní a fantasticky nepřipravené na střet se skutečným světem. A jak se pak opakovaně potvrzuje na stránkách amerických novin – nejednou, když se dychtivě vydávají svět spasit, skončí dřív, než se na své ušlechtilé pouti vůbec stačí rozkoukat.
„Čí je to dítě? Opuštěné dítě!“ paní s psíkem na cestičce v londýnském parku se zoufale rozhlíží a ukazuje na batole, které studuje rýhu v lavičce s důkladností, jaké je schopen jenom buď ani ne dvouletý mozek, nebo mozek v pokročilém stádiu alzheimera. Stojíme s Eliškou sotva pět metrů od jejího bratra a bavíme se pozorováním veverek. Paní se očividně uleví, když pochopí, že dítě nebylo opuštěno, ale neskrývá své pobouření.
O kolik svobodnější a šťastnější jsou naše vykutálené české a moravské děti!
O autorovi| Anastázie Harrisová, londýnská dopisovatelka Pátku
