Staronový maďarský premiér Viktor Orbán letos na jaře v jakési povolební euforii sliboval blíže neupřesněnou změnu systému. Musel by ale zavést doslova postsovětské pořádky, aby měl sílu udělat totéž, co v minulých dnech předvedl ruský prezident Medveděv. Ten odvolal primátora Moskvy Lužkova, který byl ve funkci celých osmnáct let. Gábora Demszkého, stojícího v čele Budapešti o dva roky déle, by Orbán také už nejraději viděl mimo radnici metropole, demokracie je však velká zkouška trpělivosti - premiér si musel nechat zajít chuť až do včerejších komunálních voleb. Ty byly po dvaceti letech, po pětinásobném volebním úspěchu v řadě, první, kterých se bývalý disident Demszky neúčastnil. Sice dobrovolně, abstinenční příznaky se prý ale během kampaně dostavily. Celé dvě desítky let, co čtyři roky -to už opravdu může být zvyk.
Právník a sociolog Demszky říká, že si teď najde nějaké civilní zaměstnání a bude psát memoáry. Po dvaceti letech se tak vlastně vrací k tomu, co dělal dříve. Demszky je i u nás znám coby zakladatel a provozovatel největšího samizdatového vydavatelství v Maďarsku. Mimo to založil a redigoval své vlastní periodikum a podílel se na vydávání a distribuci několika dalších samizdatových tiskovin.
Na začátku své cesty k liberálním postojům ho kvůli účasti na maoistické demonstraci vyloučili z univerzity, pak se chvíli živil se jako taxikář a knihovník. Nakonec studia dokončil. Pokoj si ale nedal a tak poté, co veřejně podpořil československou Chartu 77, přišel o práci a nějakou dobu nesměl publikovat ani cestovat do zahraničí. V roce 1984 ho podmínečně odsoudili na půl roku za útok na veřejného činitele. Když už se začaly lámat ledy, odjel v roce 1988 na deset měsíců učit na americkou Kolumbijskou univerzitu. Po návratu domů nechyběl u vzniku Svazu svobodných demokratů, v jehož barvách pak stál v uplynulých dvaceti letech v čele budapešťské samosprávy.
Otázka, zůstane-li po Demszkém v Budapešti i něco víc než jen kabát v městském muzeu potřísněný vejci, které po něm házela na jaře 2007 bojovně naladěná ulice, požadující odstoupení socialistického premiéra Gyurcsánye, je zcela na místě. Zvědavý pozorovatel se však spíš zeptá: „Jak to ten chlap dokázal, že tam vydržel dvacet let?“. Člověk se té otázce neubrání například při srovnání s Prahou, kde sice vládla dvacet let jedna strana, ale s několika primátory. Odpověď je prostá. Demszky sám je tou „stranou“, na kterou se občané opakovaně obraceli s důvěrou, Maďaři totiž své primátory a starosty volí přímo. A tak i když se za těch dvacet let politické nálady ve městě měnily, samozřejmě i pod vlivem celostátní politiky, liberál Gábor Demszky zůstával jedním z nejpopulárnějších politiků v zemi a svůj post opakovaně obhajoval.
Do karet mu nepochybně hrála i skutečnost, že nereprezentoval ani jednu z velkých stran, které se v Maďarsku střídají u moci. Podobně jako ve velké politice byl jeho Svaz svobodných demokratů i v Budapešti menším partnerem socialistů. Demszky tak měl za sebou většinu hlasů zastupitelů, ale v té většině dominovali socialisté a ti se pak v očích voličů stali časem viníky všeho metropolitního zla. Už před čtyřmi roky proto volby v Budapešti vyhrál pravicový Fidesz. Co mu to však bylo platné, když Demszkého koaliční většina byla opět silnější. Tentokrát se však už čeká jednoznačné vítězství dosavadní opozice, což bude pokračování letošního celostátního oranžového tsunami Fideszu.
A pak je tady ještě jedna drobnost. To, co bylo a snad i je možné v Budapešti, by nejspíš jinde v zemi neuspělo. Maďarská metropole je prostě z trošku jiného těsta než zbytek země. Je řekněme odolnější a skeptičnější vůči líbivým slovům o jedinečnosti maďarského národa a vůbec hledání snadných viníků každodenních patálií jednotlivce. Když po něm házeli vejce...
„Tu stáj musíme vyčistit,“ prohlásil před volbami na adresu Budapešti premiér Orbán. Jeho expresivní výrok není jen odrazem standardního předvolebního přehánění. Skandály spojené s radnicí hlavního města šly tak daleko, že byl letos kvůli podezřením ze zpronevěry zatčen Demszkého poradce Ernö Mesterházy a za mřížemi skončilo i několik reprezentantů radnice včetně bývalého primátorova náměstka. Favorit včerejších voleb primátora, kandidát Fideszu István Tarlós, sice o Demszkém říká, že to byl slabý vůdce, rozhodně by ho však prý neházel do stejného pytle se socialistickými lokálními politiky, za jejichž patnáct let trvající vlády nad městskými podniky se v metropoli loupilo. Demszky sám tvrdí, že věci, které jsou předmětem vyšetřování, neviděl, jiní oponují, že je jen nechtěl vidět.
Ovšem ne že by byl první muž Budapešti svatouškem. Když před několika lety přišel jako neukázněný řidič na jistou dobu o řidičský průkaz, nechal se odvézt na svou novou vilu do Chorvatska služebním vozem. Ostatně i ono letní sídlo bylo předmětem kritiky, nikdy se ale neprokázalo, že by jeho nabytí provázely jakékoli nečestné metody či prostředky.
Naopak pochvalu si i podle opozice zaslouží za to, že z Budapešti udělal otevřené a pestré multikulturní město. I když - přiznejme -ne celá opozice je téhož názoru. Extremistický Jobbik má za to, že Tarlós v tomto smyslu bude představovat kontinuitu a Budapešť bude i napříště svědkem podobných akcí, jakou je každoroční pochod gayů městem. Ačkoli se v žebříčcích kvality života pohybuje dnes Budapešť zhruba tam, kde je Praha, a ta tam je doba „gulášového socialismu“, nabízejícího i turistům z Československa ochutnávku západního zboží i západní kultury, dosud je maďarská metropole i pro řadu Čechů atraktivní právě například díky známému hudebnímu festivalu Sziget.
I méně pozorný český turista však pozná, že jedním ze slabších míst Budapešti je hromadná doprava. Právě s firmou BKV, což je dopravní podnik města, souvisí oba zmiňované případy zatčení lidí z okolí primátora Demszkého. Specifickým případem je pak výstavba čtvrté trasy metra - synonyma nesplněného slibu. Je sice pravda, že radnici celou věc malinko zkomplikovala první vláda Viktora Orbána, když po svém nástupu v roce 1998 stáhla svou podporu projektu, neboť jeho podobu označila za plýtvání. Celé věci rozhodně ale neprospěl spěch, s jakým před oněmi dvanácti lety Demszky a odcházející socialistický ministr financí Péter Medgyessy smlouvu těsně před volbami podepsali.
Steve Forbes, vydavatel magazínu Forbes, nedávno o americkém prezidentu Obamovi napsal, že vzhledem k jeho neamerickému původu v jeho genech a myšlení není zakořeněna láska k volnému trhu. Nebylo by vůbec těžké dopustit se stejné nekorektnosti a jízlivě napsat, že stát v čele liberálně-levicové radnice Budapešti bylo Demszkému dáno geneticky, vždyť jeho děda kdysi coby účastník Interhelpa pomáhal v Kyrgyzstánu budovat komunismus. Výmluvnější a pravdě o Gáboru Demszkém bližší jsou ale určitě slova jiného bývalého maďarského disidenta, spisovatele Györgye Konráda. „Když po něm házeli vejce a tu tam i kameny, ještě hlasitěji a vášnivěji říkal to své: že chce takové město, v němž bude doma evropský humanismus a idea svobody.“
O autorovi| GABRIEL SEDLÁK, redaktor LN
