Kontrola lustračních osvědčení policistů na Policejním prezidiu odhalila opravdu „velkou rybu“, která pracovala pro komunistickou tajnou službu. Podle zjištění LN jde konkrétně o šéfa oddělení informačních technologií Evropského policejního úřadu (Europolu) v Haagu Pavla Činčára. Pod krycím jménem Spartak je evidován v seznamech agentů Vojenské kontrarozvědky (VKR), která spadala pod StB.
Celý rozhovor s Pavlem Činčárem: Nevěděl jsem, že spolupracuji
Zajímavé je, že Činčár získal dříve dvě negativní lustrační osvědčení – v roce 1992 pro federální ministerstvo vnitra a o dva roky později už pro české. Až při kontrole nařízené ministrem vnitra Ivanem Langrem, která skončila včera, se zjistilo, že je evidovaným agentem Vojenské kontrarozvědky.
Další osud Činčára je teď nejasný. „Pokud skutečně předloží pozitivní lustrační osvědčení, pak se s ním budeme muset zřejmě rozloučit,“ řekl zastupující policejní ředitel Jan Brázda, který je Činčárovým nadřízeným. Jeho postih však bude velmi složitý, protože není ve služebním poměru u české policie.
„U nás je v činné záloze a pracovní smlouvu má s Europolem. Je možné, že ho ze zálohy budeme muset vyloučit, a pak bude na vedení Europolu, co s ním udělá,“ dodal Brázda s tím, že přesný postup zatím nezná. Činčár však nařčení ze spolupráce odmítá. „O své evidenci jsem se dozvěděl až v roce 2000, tedy devatenáct let po zápisu. Můj svazek byl skartován deset měsíců po jeho vzniku, což se přesně kryje s dobou, kdy jsem byl na vojně,“ říká Činčár.
Pavel Činčár nastoupil k policii v srpnu 1981. Jako čerstvý absolvent vysoké školy si musel „odkroutit“ rok povinné vojny. Proto v říjnu téhož roku narukoval do Československé lidové armády. „Vystudoval jsem technickou kybernetiku, což vlastně byly počítače a elektronika, takže jsem nastoupil do přísně tajné protiletecké jednotky v Rožmitále pod Třemšínem. Samozřejmě tam působili i agenti vojenské kontrarozvědky (VKR), kterým se každý raději vyhýbal,“ řekl LN Činčár.
Pracovníci VKR měli podle historiků především bdít nad „ideovou čistotou“ armády, předcházet možným sabotážím a emigracím vojáků. Jedním z jejich hlavních úkolů bylo neustále rozšiřovat síť agentů. Právě potřebou rozšířit síť si Činčár vysvětluje svoji evidenci. „V době, kdy jsem narukoval, už jsem sloužil u policie. Všichni to věděli. Myslím, že to bylo tak, že někdo potřeboval na oko splnit plán rozšíření agenturní sítě, a tak mne tam napsal a po deseti měsících svazek skartoval,“ řekl Činčár.
Podle něj není běžné, aby někdo zakládal svazek poslední den v roce. Policista připustil, že od sboru může odejít. „Byl bych velmi nerad, abych se stal předmětem štvanice, ať už na bývalé nebo na současné vedení Policejního prezidia,“ dodal.
Celý rozhovor s Pavlem Činčárem: Nevěděl jsem, že spolupracuji
Zajímavé je, že Činčár získal dříve dvě negativní lustrační osvědčení – v roce 1992 pro federální ministerstvo vnitra a o dva roky později už pro české. Až při kontrole nařízené ministrem vnitra Ivanem Langrem, která skončila včera, se zjistilo, že je evidovaným agentem Vojenské kontrarozvědky.
Další osud Činčára je teď nejasný. „Pokud skutečně předloží pozitivní lustrační osvědčení, pak se s ním budeme muset zřejmě rozloučit,“ řekl zastupující policejní ředitel Jan Brázda, který je Činčárovým nadřízeným. Jeho postih však bude velmi složitý, protože není ve služebním poměru u české policie.
„U nás je v činné záloze a pracovní smlouvu má s Europolem. Je možné, že ho ze zálohy budeme muset vyloučit, a pak bude na vedení Europolu, co s ním udělá,“ dodal Brázda s tím, že přesný postup zatím nezná. Činčár však nařčení ze spolupráce odmítá. „O své evidenci jsem se dozvěděl až v roce 2000, tedy devatenáct let po zápisu. Můj svazek byl skartován deset měsíců po jeho vzniku, což se přesně kryje s dobou, kdy jsem byl na vojně,“ říká Činčár.
Pavel Činčár nastoupil k policii v srpnu 1981. Jako čerstvý absolvent vysoké školy si musel „odkroutit“ rok povinné vojny. Proto v říjnu téhož roku narukoval do Československé lidové armády. „Vystudoval jsem technickou kybernetiku, což vlastně byly počítače a elektronika, takže jsem nastoupil do přísně tajné protiletecké jednotky v Rožmitále pod Třemšínem. Samozřejmě tam působili i agenti vojenské kontrarozvědky (VKR), kterým se každý raději vyhýbal,“ řekl LN Činčár.
Pracovníci VKR měli podle historiků především bdít nad „ideovou čistotou“ armády, předcházet možným sabotážím a emigracím vojáků. Jedním z jejich hlavních úkolů bylo neustále rozšiřovat síť agentů. Právě potřebou rozšířit síť si Činčár vysvětluje svoji evidenci. „V době, kdy jsem narukoval, už jsem sloužil u policie. Všichni to věděli. Myslím, že to bylo tak, že někdo potřeboval na oko splnit plán rozšíření agenturní sítě, a tak mne tam napsal a po deseti měsících svazek skartoval,“ řekl Činčár.
Podle něj není běžné, aby někdo zakládal svazek poslední den v roce. Policista připustil, že od sboru může odejít. „Byl bych velmi nerad, abych se stal předmětem štvanice, ať už na bývalé nebo na současné vedení Policejního prezidia,“ dodal.
