Případů, kdy lze bez uzardění napsat, že domácí autor napsal skvělou hru a režisér ji nastudoval s vynalézavostí a vtipem, je tak jeden dva za sezonu. Goldflamův text U Hitlerů v kuchyni v režii Jana Borny si ale tuhle charakteristiku plně zaslouží. Utahovat si z nácků je nesmrtelná zábava, které se lze oddávat kdykoliv. A navíc Goldflamův text jde ve stopách nejlepších tradic domácí satiry, ironie i perzifláže a vlastně i již zapomenutého umění apokryfu. Autor zkrátka dokazuje, že titul smějící se bestie Češi nedostali nadarmo a je i trochu děsivé, že humor na tuhle adresu je dnes i reakcí na dost konkrétní záležitosti. Hra sice již měla českou premiéru před dvěma lety v Hadivadle, a to za složitých podmínek, které nevěštily nic dobrého: sám autor tehdy vyslovil nesouhlas s nastudováním. Nyní se tedy text dočkal plné satisfakce, neboť Jan Borna jeho potenciál využil beze zbytku.
Svých šest miniatur ze života Dolfíka, Evuš, pana Goebbelse a paní Goebbelsové, Himmlera, Göringa, ba dokonce Stalina Goldflam napsal s osvobozující lehkostí. Především ale přišel na báječný způsob přímo ďábelského zesměšnění. Vyšel z německého sklonu mít vše útulně a domácky srovnané, zkrátka gemütlich a do této měšťácké idylky, mezi krajkové dečky a bábovky vsadil známé masové vrahy. A ti se chovají podle přiděleného vzorce, aniž by se jejich zvrácená psýché jakkoli proměnila, což je jedinečný kontrast – za přízemními starostmi a neškodnou konverzací se skrývají choré mozky a krystalické zlo. Goldflamova parta ze třetí říše pronáší své scestné názory v přátelské konverzaci na lavičce, u bábovky, ve vůdcově Orlím hnízdě a nic se nemění, ani když se ocitnou v bunkru se spojenci za dveřmi. Eva Braunová i tam vaří domácí stravu a jde si po sousedsku vypůjčit cibuli k paní Goebbelsové a hned také společensky zakvoká – máte to tady tak útulné.
A všechno to natočí Leni Všechno začíná – jak jinak – v Brně, kde se na nádraží zastaví mladý Hitler cestou na vídeňskou Akademii, kam se jde ucházet o přijetí. Goldflam obeznámen s Hitlerovým výrokem „má politická kariéra je jen náhražkou umělecké“ ve hře rozvíjí i téma, co by se stalo, kdyby zapšklí vídeňští profesoři tohoto uchazeče přece jenom přijali. Mladý Áda se ovšem na nádražní lavičce sejde s mladým Stalinem, který míří do Švýcarska. A tak si kluci hezky popovídají o svých plánech, jen tak mimoděk utěší uplakaného chlapečka, kterému se ztratil tatínek, nějakého Georga Taboriho...
Střihem se ocitáme v domácnosti Hitlerových, na stole bábovka od pekařů z SS, „ti vždycky umí vymyslet něco pěkného“. Eva si stěžuje, že ji Áda nikam nebere, třeba by mohl do Brzezinky, jistě tam jsou hezké břízky. Dialog, který vedou, je směšný svou nezáludností a zároveň ukrývá cosi přízračně děsivého, co občas vyrazí ven. Tak je tomu ostatně ve všech šesti epizodách. Hitler nakonec začne básnit, jak Evu oplodní mezi horskými velikány a celé to natočí Leni Riefenstahlová. V předposledním výjevu se sejde celá banda – Göring, Goebbels, Himmler a čekají na vůdce. Pošťuchují se jako malí kluci, závidí si uniformy, nakonec se i poperou, pak se dostaví Hitler a postaví je pěkně do latě. A začne realizovat svůj rafinovaný plán. Závěr ho zastihne v Jižní Americe, kde dožil jako spokojený stařík a úspěšný vyhledávaný malíř – maluje krajinky a indiány, ty má zvlášť rád, protože míšenci jsou tak zajímaví...
Jan Borna Golflamův sarkasmus svedl do jednotného stylového rámce. Jednak autora poslal na jeviště a nechal ho vtipně komentovat každou dějovou změnu, a pak ještě vymyslel operetní mezihry (výborná hudební dramaturgie), v nichž si starého opereťáka zahrál neodolatelný Vlastimil Zavřel (co mu chybělo na intonaci, vyvážil výrazem).
Žádné řeči o sexu, mein Gott V tomto vaudevillově-kabaretním pojetí ještě víc vynikne to, co je v druhém, rafinovaně skrytém plánu hry. Další výborný nápad je defilé Hitlerů – vždy ho hraje někdo jiný. A každý z herců je originál: úvodní brněnský Hitler v podání Pavla Tesaře je mudrující a veledůležitý mladíček, parádní výstup je ovšem Hitler „s bábovkou“ Miroslava Hanuše. Je to ctihodný šosák a taťka v županu, který nemá rád řeči o sexu. Dílem ublížený, dílem uzurpátorský - Hanuš mu propůjčil dobrácky rozbředlou dikci, která ovšem bere za své, když začne šílet o tom, jak bude oplodňovat Evu.
Hitler na Orlím sídle, kterého hraje Jan Vondráček, je rázný i ufňukaný, děsivě se mu klepe ruka, kterou strká za záda a vejrá do údolí. Pak skoro plačtivě doráží na sekretářku, aby se smála jeho vtipům. I dámská část: Marie Turková jako Eva Braunová a Ivana Lokajová (Goebbelsová) předvádějí výborné študýrky, první je romantická duše, druhá rázná mamka od rodiny. Vrchol ovšem přichází, když mezi soukmenovce vtrhne malinký a vzteklý Hitler Magdaleny Zimové. Nejdřív všechny seřve, pak je vemlouvavě oblafne, aby je mohl zlikvidovat a vítězně se usadit na jejich mrtvolách. Režie finále vypointovala k naprosté dokonalosti: tučný a hloupě samolibý Göring (opět skvělý Miroslav Hanuš) má totiž novou bílou uniformu, v níž je narvaný jak prejt do jelita, a hysterickému Goebbelsovi se posmívá kvůli koňské noze i Lídě. Vychrtlý Himmler (Pavel Tesař) je zasmušile stranou. Všichni pak sborem zazpívají a zatančí šlágr Kluci z naší uličky z operety První valčík. Děj se v závěru vydává do nejdivočejších zátočin a tečka za celou eskapádou se příznačně odehraje za zvuků latinskoamerických rytmů...
Divadlo v Dlouhé má prostě od minulého pátku na repertoáru skutečný hit, který nabízí jasnou výpověď promixovanou hořkým humorem. Goldflamova a Bornova výmluvná kombinace hrůzné reality s banalitou a kýčovitostí patří k jednomu z nejúčinnějších zpracování daného tématu.
***
Arnošt Goldflam: U Hitlerů v kuchyni
Režie: Jan Borna Scéna: Jaroslav Milfajt Divadlo v Dlouhé, premiéra 4. 12.
