Obama radikálně přiblížil americkou politiku světu celebrit. Negativní stránky tohoto přístupu se ukazují velmi rychle. Zatímco média ještě ze setrvačnosti produkují zprávy o tom, jak se z jeho jména odvozují nová slova, realita už je jinde. Je to k nevíře, ale George Bush - od začátku podle některých poznamenaný tím, že „ukradl volby“ - byl touto dobou před osmi lety populárnější než Obama. Opustili ho nezávislí, což je dnes v americké politice největší „strana“, opustili ho mladí i Hispánci.
Na to, jak sebejistý Obama byl a jak radikální rozchod s minulostí sliboval, je překvapivé, že ochotně propachtoval detaily své politiky demokratům ve vedení Kongresu. Zdálo by se, že nikdo nemůže být méně populární než ponurý bývalý viceprezident Cheney nebo vysmívaná republikánská kandidátka na viceprezidentku Palinová. A přesto někdo takový existuje - vůdci demokratů v Kongresu. Ti z legislativy, kterou Obama líčí jako transformační, vyrábějí obvyklé zákony zamořené „přílepky“ pro své oblíbené zájmové skupiny. Američané se rychle začali bát rostoucího rozpočtového deficitu a vidí, že Obama ne. A že ve své ochotě překopat pod vládní taktovkou celé sektory americké ekonomiky si vzal moc velké sousto. Z charismatického vůdce, který sliboval přinést do Washingtonu „nový tón“ (ale popravdě, který kandidát to nesliboval?), se stal arogantní politik, který požaduje, aby odpůrci jeho reformy zdravotnictví „tolik nemluvili“ a „šli z cesty“.
Zůstává mu (klesající) podpora skalních demokratů a černochů. Právě o téhle zvyklosti mnozí doufali, že ji Obama naruší. A právě její vytrvalost ukazuje, že Obama není bůh, ale politik.
Čtěte „Obama ztrácí...“ na straně 6
