V Německu existuje přísloví, že se nemá vylít dítě s vaničkou. To platí i pro euro. Je sice vystaveno těžké krizi důvěry, to však nemění nic na tom, že je přesto úspěšným projektem.
Skutečnost, že bylo odstraněno riziko směnného kurzu, a tím došlo mimo jiné k větší transparenci cen, umožňuje větší konkurenci, a tím i účinnější alokaci zdrojů. To v uplynulém desetiletí značně podpořilo hospodářský růst v eurozóně a přispělo k rostoucímu blahobytu. Oproti častému tvrzení současná krize také není důkazem krachu společné měny. Naopak: měna společenství se ukázala být stabilizujícím prvkem; jenom díky ní byl krizový management úspěšný.
Správné je však i to, že krize odhalila celou řadu strukturálních nedostatků, které je třeba řešit. Není tedy zpochybněna společná evropská měna - to by skutečně znamenalo vylít s vaničkou i dítě, nýbrž institucionální rámec, který je třeba zlepšit a posílit.
Trhy uznaly rozhodnost Evropy Evropská unie již rozhodla o celé řadě opatření ke stabilizaci eurozóny, jako např. zřízení záchranného deštníku ve výši 440 miliard eur, který umožňuje pomoc státům eurozóny, které jsou v tísni. Tato opatření se ukázala být účinná. Trhy uznaly rozhodnost Evropy ve věci obrany její měny; euro se mezitím zase stabilizovalo.
Nyní jde o strukturální příčinu krize a tím o dva základní problémy uvnitř eurozóny: makroekonomickou nerovnováhu a velké zadlužení států. Nechceme-li se dostávat stále znovu do nebezpečí, že budeme nuceni rychle pomáhat finančními transfery, neobejdeme se bez lepší koordinace hospodářské politiky s cílem větší konvergence a posílení konkurenceschopnosti Evropy v globalizovaném světě.
Pakt konkurenceschopnosti Proto navrhlo Německo a Francie na Evropské radě 4. února 2011 Pakt konkurenceschopnosti. O detailech je třeba ještě jednat. Ústřední myšlenka je však jasná: evropská solidarita je důležitá a nezbytná. Předpokládá však, že se budou členské státy věrohodně snažit o finanční a hospodářskou solidnost.
Dluhová brzda, jak byla zakotvena v německé ústavě, může přitom být ukázňujícím prvkem. Taky bude zapotřebí diskutovat o tom, zda by vzhledem k demografickému vývoji neměla být v některých členských státech zvýšena hranice odchodu do důchodu. Sjednocení vnitřního trhu čeká i nadále na své dovršení. Zlepšené uznávání vysvědčení a diplomů by byl jedním z kroků správným směrem. Pokrok by měl být - jinak, než tomu bylo v minulosti - měřitelný a sledovatelný. Nabídka všem členským státům Nabídka paktu není výslovně zaměřena pouze na státy eurozóny, nýbrž na všechny členské státy, které se hlásí k principům zodpovědného vedení rozpočtu. Česká republika zde jde příkladem a vyhlásila konsolidaci rozpočtu jednou ze svých absolutních priorit. Kdyby Česká republika hrála v tomto právě začínajícím, důležitém diskusním procesu aktivní roli a přispěla by svými cennými zkušenostmi, bylo by to z německého hlediska velmi vítané.
O autorovi| Ulrich Ernst, rada pro tisk a politiku, Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze
