Německý Focus píše, že Češi dali Západu jména agentů komunistické rozvědky. Čeští politici a úředníci to odmítají.
PRAHA Češi předali v letech 1990 a 1999 jména některých agentů komunistické rozvědky Spojeným státům, Británii a Německu. Ve svém pondělním vydání to píše německý časopis Focus. Rozvíjí tak dále svůj týden starý článek o spolupráci Detlefa Prinze, blízkého spolupracovníka někdejšího německého ministra zahraničí Franka-Waltera Steinmaiera, s československou komunistickou rozvědkou.
LN oslovily několik politiků a úředníků, kteří tehdy působili ve vedení tuzemského ministerstva zahraničí, vnitra či rozvědky. Všichni možnost posílání jmen na Západ odmítli. Časopis si nicméně za svými informacemi stojí. „Považujeme důkazy za důvěryhodné,“ tvrdí jedna z autorek, Alexandra Klausmannová. Informace o předávání seznamů agentů podle ní pocházejí od důvěryhodných zdrojů z okolí českých zpravodajských služeb a exministra zahraničí Jana Kavana, který resort vedl v letech 1998 až 2002.
Podle informací Focusu došlo k prvnímu provalu agentů komunistické rozvědky hned v roce 1990 a stálo prý za ním oddělení pro tajné služby československého ministerstva vnitra. „Identitu 151 dalších špionů, mezi nimi i ,Erwina‘ (Prinze – pozn. red.), držela ale Praha v tajnosti – možná proto, aby si nechala otevřenou možnost jejich pozdějšího využití. V roce 1999 si BND (Spolková zpravodajská služba)... opatřila s českou pomocí data všech agentů – i ta o ,Erwinovi‘,“ píše časopis.
Kavan jakýkoliv podíl na předávání jmen agentů, které mělo proběhnout při příležitosti vstupu Česka do NATO, odmítá, časopis prý vyzval k omluvě a je podle svých slov připraven se soudit. „Nic takového jsem nikomu osobně nepředal, ani jsem nikomu nic podobného nenařídil,“ tvrdí rezolutně. Jeho slova již dříve podpořil i Hynek Kmoníček – tehdejší náměstek ministra zodpovědný za tajné služby.
Možnost, že by naši spojenci obdrželi seznamy svých občanů, kteří se upsali československé rozvědce, odmítl i Karel Randák, který byl v roce 1999 prvním náměstkem civilní rozvědky – ÚZSI: „Z krátkodobého hlediska by se to mohlo zdát jako vstřícné gesto, z dlouhodobého by to ale službu úplně dehonestovalo.“
Existenci první vlny předávání, která měla proběhnout v roce 1990, zase odmítá tehdejší náměstek federálního ministra vnitra Jan Ruml: „Takto masově se to nedělalo. Byly individuální dohody o jednotlivých lidech a ty byly vždy nějakým způsobem reciproční. Nějaké hromadné vydávání Američanům, Britům či Němcům nepřichází v úvahu.“ Více by podle něj mohl vědět tehdejší ministr vnitra Ján Langoš, ten je ovšem čtyři roky mrtvý.
Prozrazení agentů rozvědky nevěří ani exšéf vojenské zpravodajské služby Andor Šándor: „V roce 1999 to stoprocentně vylučuji, neboť platil zákon o ochraně utajovaných skutečností. V roce 1990 mohl snad někdo někoho shodit, že by ale došlo k plošnému předání, se mi zdá takřka vyloučené.“
Prinze rozvědka podle Focusu zverbovala v roce 1986. On sám to odmítá. Jeho záznam lze najít na webu Ústavu pro studium totalitních režimů. Dostat se k samotnému Prinzovu svazku rychle a snadno nelze. Prinz byl totiž podle Focusu agentem rozvědky až do léta 1990, a přístup ke svazku tak podléhá povolení ve správním řízení.
***
„To se nás politiků vůbec netýkalo,“ říká bývalý ministr zahraničí Dienstbier
