Majitel chtěl vypudit z domu v Truhlářské ulici nájemníky, nastěhoval jim tam proto squatery. Ti se ale nakonec se svými sousedy spřátelili.
PRAHA Zvenku vypadá dům číslo 11 v pražské Truhlářské ulici úplně vybydleně. Tabulky oken jsou počmárané a některé rozbité. Na zvoncích je sice zhruba deset jmen, většina lidí zde ale už nebydlí. Před pár měsíci se odtud odstěhovali i squateři, které sem loni v červenci přesunul ze squatu Milada dnes již bývalý ministr pro lidská práva Michael Kocáb. Zalíbila se mu nabídka majitele Petra Svinky, že squatery ubytuje za korunu měsíčně.
„Žili jsme tady s nimi asi rok. Hned na začátku jsme si stanovili pravidla, podle kterých to v podstatě probíhalo,“ popsala roční bydlení se squatery jedna z posledních nájemnic, která v domě v Truhlářské ulici žije. Původně zde bylo přes dvacet obydlených bytů, dnes žijí nájemníci jen ve třech. „Celé nastěhování squaterů je jen dalším pokusem majitele domu, jak nás donutit, abychom se také odstěhovali. Nakonec to pochopili i samotní squateři. V květnu se pak odstěhovali,“ dodává Milan Smrž, jehož rodina v domě bydlí od čtyřicátých let minulého století.
V domě sice probíhá pravidelný úklid chodeb a schodišť, nicméně zde například pravidelně nesvítí světla na chodbě. Dům je ale zchátralý, zdi na chodbě jsou oprýskané. Nedávnou přítomnost squaterů zde stále připomínají polepené dveře bytů a okolních zdí. Mezi pravidla, která si nájemníci se squatery určili, bylo třeba, že se dům bude pravidelně zamykat, že budou dodržovat noční klid a pořádek.
„Bydleli ve dvou patrech. Bylo tady několik stálých lidí, ale chodilo sem i hodně lidí za nimi, hodně cizích lidí tady i přespávalo. Několikrát pořádali ve sklepě koncerty. Domluva sice byla, že budou končit v deset hodin, ale nepsaným pravidlem se stala spíš jedenáctá hodna,“ popisuje Smrž, který zde žije s partnerkou a malou dcerou.
Žádnou výjimkou nebyla ani spousta pobíhajících psů po domě. I podle Smrže ale žádné větší komplikace s mladými lidmi neměli. Naopak ho překvapilo, že domluva s nimi byla poměrně jednoduchá, některé by sám rád znovu viděl.
„Jediný problém, který z toho máme, je, že se musí zaplatit třikrát větší účty za elektřinu a za vodu. Majitel rozpočítal veškerou spotřebu i za squatery jen mezi nás nájemníky. Ohradili jsme se proti tomu, nebudeme přece platit něco, co jsme nespotřebovali,“ dodává.
Rekonstrukce v nedohlednu Stávající nájemníci se o žití ve „svém“ domě strachují zhruba od roku 1992. To poprvé Praha 1 mluvila o možnosti, že by si nájemníci mohli byty odkoupit. Nakonec k tomu nedošlo a dům má majitele - Petra Svinku. Ten má velký plán, z domu by chtěl vybudovat hotel. V tom mu ale brání tři rodiny, které se zatím nechtějí vystěhovat. Majitel domu by jim měl nabídnout adekvátní náhradu za byty, to ale podle nájemníků neudělal.
„Ostatní lidé odešli, protože už nechtěli platit vysoké nájemné. Jiní se s majitelem nějak dohodli,“ popisuje Milan Smrž. Rekonstrukce domu, která byla také v květnu důvodem, proč už majitel squatery v domě nechtěl, se ale zatím nekoná.
***
„VÝHODNÉ“ NÁJMY KONČÍ - ZAČÍNÁ BITVA O VÝŠI ČINŽÍ Regulované nájemné na území Česka skončí posledním dnem letošního roku, v krajských městech či Praze potrvá až do konce roku 2011. Celkově se regulované nájemné týkalo 750 tisíc domácností. Po deregulaci hrozí, že „obvyklé nájemné“ bude přesahovat možnosti nájemníků. Někteří advokáti dokonce varují, že soudní spory o určení výše činže ochromí tuzemskou justici. Reálně hrozí nárůst nájmů až o 150 procent. Důvody vyštvat nepohodlné nájemníky ještě v době regulovaného nájmu mají zejména pražští majitelé domů: přítomnost nájemníků jim znemožňuje okamžitý prodej bytu, proto se někteří uchylují k účelovým výpovědím. Zřejmě nejčastější finta je neupozornit nájemníky na to, že udělali chybu při úhradě nájmu (neposlali peníze včas, zaslali je na špatnou adresu, banka neprovedla příkaz k úhradě apod.). Pokud totiž dluh přesáhne trojnásobek měsíčního nájmu, může majitel dát nájemci výpověď bez rozhodnutí soudu. Oblíbenou metodou majitelů je také rozdávání výpovědí, které by u soudu neměly naději na úspěch. Spekulují přitom, že nájemník nepodá do 60 dní žalobu k soudu a bude se pak muset automaticky vystěhovat. Nejčastěji majitelé argumentují tím, že nájemník vlastní jinou nemovitost - třeba zahradní domek.
