„V řadě firem se obecně podcenil ,risk management‘, analýza platebních, kapacitních schopností, certifikátů nebo jakosti subdodavatelů. To pak v některých případech vyústilo v tragédii,“ řekl prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Václav Matyáš. Základním problémem vysokého počtu podávaných insolvenčních návrhů a následných úpadků v oboru stavebnictví je podle něj stanovování dumpingových cen, které však neodpovídají skutečným nákladům firmy.
Smrtící jsou velké stavební zakázky Jako hlavní a zároveň časté důvody insolvenčního úpadku uváděly stavební firmy zejména platební neschopnost společnosti, se kterou spolupracovaly na zakázkách, nebo drastický pokles poptávky související s hospodářskou krizí. Stavební společnosti v mnoha případech položila také příliš velká zakázka, na kterou neměly již zmíněné kapacity.
Podle Petra Smutného, partnera v oddělení Podnikových financí a restrukturalizací PricewaterhouseCoopers ČR, nejvíce trpí menší subdodavatelé větších společností, kteří jdou do zakázek někdy až nesmyslně a za každou cenu.
„Firmy bývají nezodpovědné jak vůči své vlastní firmě, tak vůči svým zaměstnancům. V některých případech jdou pak do insolvence moc rychle, jen aby se zbavily svých problémů,“ vysvětlil Matyáš. Z celkově 92 stavebních firem, které za prvních sedm měsíců letošního roku zbankrotovaly, 57 z nich podalo insolvenční návrh na sebe sama. Na 28 stavařů podala návrh jiná firma a v sedmi případech zasahovali zaměstnanci. V názorech na budoucnost bankrotů stavebních firem se odborníci shodují. „V následujících měsících očekáváme zachování současného trendu. Uvidíme zde další úpadky,“ řekl Smutný. Podle Matyáše tento počet poroste, protože u firem bude i nadále docházet k nezdravému riskování.
