NEZÁVISLÝ TISK
Až dosud se zejména v oficiálních sdělovacích prostředcích generální stávka posuzovala především z hlediska jejích údajných negativních dopadů na naši ekonomickou situaci. Pokusme se proto obrátit úhel pohledu a podívat se na generální stávku jako na investici, kterou vkládáme za účelem zlepšení našeho národního hospodářství.
Dvouhodinová generální stávka představuje ztrátu přibližně jedné desetiny procenta celoroční pracovní doby, zhruba úměrná je tedy i ztráta výroby. Zrušení pracovní soboty nebo zavedení nového státního svátku – tedy jevy, které pokládáme za pozitivní – mají z tohoto hlediska čtyřnásobně vyšší, i když stále v celku zanedbatelný ztrátový efekt.
Účelem generální stávky je přispět k odstranění takového systému řízení národního hospodářství, který přivedl během posledních čtyřiceti, zejména pak během posledních dvaceti let, naši zemi do otevřené ekonomické, ekologické, technické a ovšem i morální, kulturní, sociální a politické krize. Znovu opakuji, že jsme první v Evropě, pokud jde o znečištění životního prostředí a úmrtnost obyvatel, že jsme se však ve všech ukazatelích charakterizujících rozvoj dostali na úroveň nově zaostalé země. Tento systém je až ďábelsky efektivní v podlamování iniciativy, šíření nenávisti a závisti, v preferování neschopných.
Dosud platný systém řízení se jednoznačně orientuje na přítomnost, jeho vedoucí představitele zajímá, co bude zítra a pozítří, nikoli co bude za pět nebo deset let. Snaží se udržet svoji moc a prodlužují ji alespoň o měsíc i za tu cenu, že budoucí demokratické vládě a tedy všem nám bude trvat další léta, než začnou ještě z hlubší propasti opět stoupat vzhůru. Proto opět roste náš zahraniční dluh, každý z nás už dluží světu pět set dolarů, aniž by nám to jakkoli pomohlo. Žijeme na účet budoucnosti – proto jsme v podílu kvalifikačních investic na národním důchodu klesli za posledních dvacet let z dvacátého druhého na sedmdesáté druhé místo na světě, investice do vzdělání jsou investicemi do budoucnosti. Proto Praha marně čeká na nutných sto miliard korun pro její zachránění jako unikátní historické památky. Proto každý rok dopadne na každý kilometr našeho území dvacet pět tun jedů.
Tvrdí se, že samo odstranění soustavy centrálních zásahů a ponechání ekonomiky její automatické regulaci by okamžitě zvýšilo její výkonnost minimálně o třicet procent. Na základě toho, že západní výrobní činitelé jsou u nás využíváni se zhruba čtyřicetiprocentní účinností ve srovnání s vyspělými zeměmi, se dokonce dochází k závěru, že bychom mohli bez dodatečných investic zavedením rozumného systému tržního řízení zvýšit tuto výkonnost až dvaapůlkrát. Zůstaňme však jen u nejskromnějšího třicetiprocentního odhadu. Srovnáme-li jeho efekt s uvedenými náklady generální stávky, je zhruba třistakrát vyšší. To znamená, že návratnost této investice by v případě jejího úspěchu činila asi jeden den. Proto i se zakalkulováním rozumné pravděpodobnosti úspěchu pokládám generální stávku za dosud nejefektivnější investici v našich dějinách.
