Šestnáct tisíc diváků dorazilo podle pořadatelů na nedělní show amerických Black Eyed Peas. „Takhle se to dělá ve věku Avataru,“ zněl vzkaz monstrózní akce, jejíž charakter působí úžas i tíseň.
Pokud se do O2 areny zašli v neděli podívat manažeři a investoři ze showbyznysu, dostali zásadní lekci. Producent Will.i.am, mozek čtveřice Black Eyed Peas, naprosto nekoncipuje koncerty jako hudební událost. Pragmatik s fantazií, který dnes stojí v centru amerického komerčního byznysu, chce dominovat. Proto rozehrává svou hru na všechny strany: mix hip hopu, rocku a popových emocí staví od začátku tak, aby se hodil do mobilních aplikací, televizních znělek, interaktivních formátů, na diskotékový parket. Neskládá písničky, které by se mohly využít do reklam: píše rovnou echtovně reklamní hudbu.
Naživo Black Eyed Peas občas ujedou k nudné vlažnosti, ale obecně je taktikou palba na všechny smysly. Do bzučivých basů jak z počítačových her vyběhnou tanečníci v maskách. Promítá se sice „placatý“ obraz, ale pláten je tolik, že se publikum může cítit pohlcené 3D efektem. Jako by se propadlo do Avataru, nebo spíš do propagačního filmu na legové Transformery. Will.i.am se zjevuje s oplechovanou tváří ve zbroji rytíře z Hvězdných válek: myslí přitom na to, že bílé publikum se identifikuje snáz s komiksovou postavou než s Afroameričanem?
Frontální útok na emoce a podvědomí publika je jen pokračováním zteče, kterou Will.i.am bere současný zábavní průmysl. Nejde už zdaleka o to, že jejich hudba funguje v reklamách Applu, že otevřeně píší písně jako More speciálně pro Pepsi Colu. S Will.i.amem, pokládaným za vizionáře mobilní a zábavní ekonomiky, se radí šéfové YouTube a Twitteru.
Pokud někdo chce dnes vidět Ameriku pořád jako lídra, který zpracovává impulzy ze světa a výsledkem udává tón, pak Black Eyed Peas i na pražském koncertě nabídli takový obraz úspěšné armády. Když koncertují ve východní Asii, má větší prostor Filipínec Apl.de.ap; v jižní Americe je vystrčen vpřed tamější rodák, breakdancer Taboo; v Evropě tradičně zabírá bílá kráska Fergie. V hudbě ale žádný mix lokálních vlivů nenastává: vybírá se z toho, co zaručeně zabere. Když chapadlo vynese Will.i.ama nad diváky, spustí ve výšce dýdžejský set: odpaluje riffy od Nirvany či Blur, jinde skupina rapuje do titulkové hudby z Pulp Fiction. Je to obhroublé a bezskrupulózní - ovšem do té míry, že je to až novátorské. Podle zpěvačky Fergie jsou mimo kritikové, kteří jim vytýkají povrchnost. „Poslední album jsme pojali jako čistý eskapismus,“ vysvětluje. „Záměrně jsme chtěli, aby lidi zapomněli na svoje finanční problémy, hledání práce, ztráty domovů...“ Krása. Pražský večer ovšem zase ukázal, že na Black Eyed Peas místo dospělých chodí v naprosté převaze teenageři.
V něčem se ten sytý zážitek podobá návštěvě fastfoodu. Šťavnatý burger, všechno to mastné, slané a přiživené účinnými látkami může jednou za čas způsobit pocit rozkoše. Zbývá už jen tušit, že při denním konzumování by to člověka zabilo.
Black Eyed Peas
O2 arena, Praha, 16. 5.
