Ústavní soud stížnost senátorů smetl příliš lehce
Vzpurní senátoři z ODS zneklidnění Lisabonskou smlouvou poslali k Ústavnímu soudu do Brna dvě stížnosti. V Brně se včera na neveřejném sezení rozhodlo, že „menší“ z obou stížností, v níž šlo hlavně o to, jestli by se k dalším převodům pravomocí na evropskou úroveň neměla místo prosté většiny vyžadovat ústavní, se vůbec nebude projednávat. Je to zarážející verdikt.
Soudci tvrdí, že stížnost je vnitřně „protisměrná“. Kdyby prý totiž žadatelům vyšli vstříc a napadený zákon smetli, nebyla by česká vláda v Bruselu ohledy na parlament doma vázána vůbec a mohla by kompetence odevzdávat o sto šest - což by přece byl opak toho, oč petentům jde. To je logická úvaha. Za stávajících poměrů, kdy vládne vláda bez jasné většiny v parlamentu, je možné, že ODS, která tzv. vázaný mandát prosadila, by o něj nakonec přišla i v této jeho slabší podobě. Po neúspěchu strategie „radar s úsměvem a Lisabon se skřípěním zubů“ by to byl druhý debakl strany v zahraniční politice.
Jenže třeba senátoři vědí o situaci uvnitř ODS víc než soudci a předpokládají, že by jejich vedení muselo a mohlo prosadit vázaný mandát v jeho přísnější variantě. Ústavnímu soudu nesluší vést politické rozbory. Je tu od toho, aby zákonodárcům hlásil, kdy se dotýkají ústavnosti. A při vyvádění kompetencí na evropskou úroveň taková situace zřejmě nastává.
Včerejší verdikt se jistě bude líbit evropským politickým elitám. Lehkost, s níž Ústavní soud tuto pečlivě napsanou stížnost smetl, budí ošklivé podezření - že totiž silný si dovolí být jen vůči domácím politikům, zatímco vůči Bruselu si prostě nedovolí.
***
Čtěte „Senátoři chtěli nesmysl...“ na straně 3
