Francouzsko-německý kanál Arte má koncepční dramaturgii, o níž si v souvislosti s naší veřejnoprávní televizi můžeme nechat zdát. Třeba dokumenty, které vysílá, nenabízejí jen prostý popis problematiky, snaží se proniknout k meritu věcí a vidět je v souvislostech. Teď například Arte uvedl dokument o operetě: bylo to strhující svědectví o osudech žánru, nad nímž se ohrnuje nos jako nad úpadkovou záležitostí. A přitom klasická opereta na rozdíl od činohry, leckdy sloužící ideologii, má docela čistý štít. Však také ležela v žaludku všem totalitám 20. století.
Hitlerovské Německo na ni mělo spadeno i z dalšího důvodu – velká část skladatelů a libretistů byla židovského původu. To je zajímavý a málo známý moment; jeden z muzikologů, který v dokumentu hovořil, soudí, že opereta je typickým projevem židovské kultury, jejího humoru, nostalgické poetiky. Někteří se zachránili odjezdem do zámoří, ale jejich díla se nesměla v Evropě uvádět. Na indexu byl Emmerich Kálmán či Oscar Strauss. I Lehár měl potíže, manželka Sofie byla Židovka, stejně jako jeho libretisté Fritz Grunbaum a Fritz Lohner, zahynuvší v koncentračních táborech.
Koncentrák za operetky, to je skoro neuvěřitelné, že? V roce 1939 si gestapo přišlo i pro Lehárovu manželku, ale skladatel ji zachránil, přispělo k tomu nejspíš to, že vůdce miloval Veselou vdovu. I Stalin měl rád operetky, ale lidu toto opium zatrhnul, u nás je komunisté hned po roce 1948 z divadla vyakčnili. Dnes je klasická opereta v českých zemích chudinka, raději se uvádějí trapné muzikály se slaboduchými librety. Má smůlu: je drahá a interpretačně náročná, na ni žádný rockerský pták s vyřvaným hlasem nestačí.
O autorovi| redaktorka LN
