Highway to Hell! Když vyrazíte na Sziget, týdenní hudební festival uprostřed Budapešti, uslyšíte skladbu každý den nejméně dvacetkrát. Line se z každé hospody, kterými je místo konání poseto, je to suverénně nejoblíbenější skladba karaoke baru, při troše štěstí zaslechnete i nějakou výpůjčku od naživo vystupujících kapel. Její nejlepší verze – totiž ta koncertní a od samotných tvůrců – čeká fanoušky už v úterý. Australské ikony hard rocku a heavy metalu AC/DC se vrací s novou deskou Black Ice, ale zařadit své staré hity jistě neopomenou.
Cesta do pekla Dost možná nejslavnější skladba v historii rokenrolu vznikla na konci 70. let společnými silami Bona Scotta a Anguse Younga; „noty na kytaru“ jsou práce jeho bratra Malcolma. Otvírá stejnojmenné album z roku 1979 a nápad na ni vznikl, když Angus odpovídal na otázku novináře, jaké to je být nepřetržitě na turné: „It’s a fuckin’ highway to hell.“ Což byla z části i narážka na podobně slavný hit Stairway to Heaven od Led Zeppelin. Později Angus pro magazín Guitar World ještě doplnil, že „jste na turné, přespáváte ve špinavém autobuse s příšerně smradlavejma fuseklema kamarádů v obličeji – tak si nějak představuju cestu do pekla“.
Singl, stejně jako samotná deska, se dočkal obrovského úspěchu. Zpěvák Bon Scott si jej užíval jen krátce, svou vlastní „cestu do pekla“ ukončil 19. února 1980. V Londýně se jako obvykle opil a zůstal spát v autě svého kamaráda, kde byl ráno nalezen mrtvý. Oficiální příčinou úmrtí byla otrava alkoholem a nešťastná náhoda.
AC/DC krátce zvažovali ukončení činnosti, nakonec však post zpěváka obsadil bývalý člen skupiny Geordie Brian Johnson. A jelo se dál. Angus později vzpomínal na jeden koncertní zážitek s Johnsonem: „Ten týpek řval, jak jen jeho plíce dovolovaly, další, co si pamatuju, je, že sebou švihl o zem. Byl na zemi, válel se a křičel. Přišlo mi to skvělé a jako vrchol všeho – nemohlo to mít lepší přídavek – toho týpka odvezli na vozíku.“ Později toho dne byl Johnsonovi diagnostikován zánět slepého střeva, který byl příčinou jeho svíjení se na zemi. Do AC/DC byl nicméně přijat. A s ním vyšla v roce 1980 nejslavnější a nejlepší deska kapely, Back in Black.
Klasická sestava Dalším mezníkem v historii kapely byl vyhazov bubeníka Phila Rudda v roce 1983. Rudd, podobně jako zbytek kapely (kromě abstinujícího Anguse), notně pil a fetoval, ale na rozdíl od zbytku se kompletně přestával ovládat. Po rvačce s Malcolmem ho kapela vyrazila, ale taky za to draze zaplatila: jejich popularita začala v druhé půlce 80. let uvadat. Rudd se vrátil s albem Ballbreaker z roku 1995.
Do dnešního dne hrají AC/DC ve své téměř klasické sestavě: Angus a Malcolm Youngovi, zpěvák Brian Johnson, bubeník Phil Rudd a kytarista Cliff Williams, který se ke kapele přidal v roce 1977.
Po dlouhých osmi letech od posledního alba Stiff Upper Lip se kapela uklidila do studia a začala pracovat na novém řadovém albu. Black Ice, které vyšlo vloni na podzim, je pod dohledem producenta, rockového vizionáře Brendana O’Briena návratem k nejčistším rockovým kořenům. Žádné novátorské postupy; jen staré dobré tři akordy, ostré kytarové riffy a Johnsonův vokál. Jako za starých časů.
Highway to Hell, Back in Black, You Shook Me All Night Long, Hells Bells... Fanoušci, kteří nezaváhali a svoji vstupenku do pekla si pořídili ihned po oznámení koncertu, neprohloupili. Bylo vyprodáno za dva dny. A další příležitost slyšet AC/DC bude na dlouhou dobu jen v lepších jukeboxech a karaoke barech.
***
Kouzlo jména a kostýmů AC/DC
Bratři Youngové tvrdí, že je název kapely napadl, když viděli zkratku AC/DC na šicím stroji své sestry Margaret (která jim mimochodem šila kostýmy, mj. slavnou Angusovu školní uniformu nebo starší masky SpiderMana, Zorra, gorily a parodii na Supermana Super–Ang). V angličtině je AC/DC zkratkou termínu alternating current/direct
current (střídavý proud /stejnosměrný proud). Ve slangu zkratka označuje také bisexuály (tzv. na holky i na kluky), mnoho novinářů se kapele snažilo přišít satanistické Anti-Christ/Devil’s Children, nebo Anti-Christ/Devil Christ. To ale kapela odmítá. „To by nás naše máma zabila,“ bránil se s úsměvem Angus Young. Mnoho revivalů a kapel hrajících předělávky písní od AC/DC nějakým způsobem jméno napodobily, například BC/DC z Britské Kolumbie nebo AC/DShee, kterou tvoří samé ženy ze San Franciska. V Česku se kapele přezdívalo také Praha/Děčín, protože starší verze SPZ těchto dvou měst tvoří zkratku AC/DC.
