Před šedesáti lety Sověti odpálili svoji první jadernou pumu
Ve světle pronikajícím skulinami v mracích jsme v dálce před sebou viděli malinkatou věž a montážní halu. Jelikož v noci trochu pršelo, ve vzduchu... se nevznášelo ani smítko prachu. Kavyl se vlnil ve větru. „Minus pět minut... tři minuty... jedna minuta... minus třicet vteřin... deset... tři, dva, jedna, pal!“
Na vrcholku věže vzplálo nesnesitelně ostré světlo, na kratičký okamžik trochu pobledlo, pak znovu zesílilo. Věž a montážní halu pohltila bílá ohnivá koule, která se začala rozrůstat, měnit barvu a zároveň stoupat vzhůru.
Rázová vlna zvedající se od její základny strhávala konstrukce, zděné domy i těžké stroje a valila se od epicentra jako obrovský příboj zvířeného prachu plného kamenů, klád, kusů kovu.
Stoupající a rotující ohnivá koule dostala nejprve oranžovou barvu, potom zčervenala a nakonec se v ní objevily tmavé pruhy, jak do sebe jako vír vtahovala sloupy prachu, cihel a dříví...
Nad střelnicí se tyčil šedivý sloup písku, prachu a mlhy s kulatým vrchlíkem, proťatý dvěma patry mraků a inverzní oblačností. nejvyšší část tohoto šest a osm kilometrů vysokého útvaru vypadala jako kupole bouřkových kumulů. Potom se hřibovitý mrak pohnul po větru k jihu, začal ztrácet tvar a měnit se v obrovský, potrhaný příkrov, jaký bývá vidět například po velikém požáru.
Tohle svět zatím znal pouze z amerických vyprávění. Dnes, 29. srpna 1949, v šest hodin ráno Sověti za osobní přítomnosti ministra vnitra a předsedy Zvláštního výboru pro atomovou bombu Lavrentije Beriji odpalují v Semipalatinské oblasti v Kazachstánu svoji první jadernou pumu. Stejně jako první americká (z poloviny července 1945) je z plutonia, ale o něco silnější.
Cestu k ní lemovaly tyto milníky: V listopadu 1940 na všesvazové konferenci o jaderné fyzice Igor Kurčatov přednáší o možnosti řetězové štěpné reakce (objev štěpení uranu byl učiněn v Německu a zveřejněn počátkem roku 1939).
V březnu 1943 se rozbíhá sovětský „projekt Manhattan“ v čele s Kurčatovem (americký začal v červnu 1942).
V prosinci 1946 Sověti spouštějí první řetězovou štěpnou reakci mimo USA (tam prosinec 1942).
V prosinci 1947 Sověti získávají (na urychlovači) svůj první miligram plutonia (Američané koncem roku 1940).
V červnu 1948 začíná pracovat první sovětský reaktor na plutonium (první americký zahájil činnost v květnu 1944).
Už dva dny po výbuchu zachytilo jeho radioaktivní zplodiny americké špionážní letadlo. Sověti zkoušku potvrdili až 25. září.
Sovětského jaderného programu se účastnilo až 460 tisíc lidí (oproti cca 150 tisícům v USA). Z nich asi 10 tisíc tvořili kvalifikovaní vědci, inženýři, technici, zbytek vězni.
Špionážní informace o projektu Manhattan ušetřily Sovětům jeden až dva roky práce.
Před výbuchem měl Berija připraveny dva seznamy vědců vedoucích vývoj bomby. Kdyby se pokus nezdařil, ti na prvním (nejdůležitější) měli být zastřeleni, ti z druhého pak jen posláni nadosmrti do gulagu. Po úspěchu naopak ti z prvního seznamu dostali státní vyznamenání Hrdina SSSR, ti z druhého Leninův řád.
