Měříme-li moc člověka schopnostmi vědy, působí nesmírně. Deset tisíc let po neolitické revoluci, pět set let po vynálezu knihtisku, sto let po objevu teorie relativity, půlstoletí po první atomové bombě člověk dokáže vytvořit podmínky, které vedly ke vzniku vesmíru.
Překonává-li ovšem něco sílu lidského poznání, je to lidská pýcha. Dokážeme napodobit podmínky z doby před třinácti miliardami let, kdy celý kosmos, jak ho dnes známe, existoval v jednom bodě. Dokážeme ale tyto schopnosti a znalosti využít v praktickém životě?
Zjišťujeme, že čím více toho o podstatě hmoty víme, tím menší části hmoty vesmíru se tyto poznatky týkají. Kniha stará jen pár let ujišťuje, že o kosmu víme skoro vše. Kniha vydaná letos napovídá, že „vše“ víme jen o čtyřech procentech hmoty ve vesmíru. Je to zvláštní den, kdy člověk spustil zkumavku velkého třesku. Dokáže téměř stvořit vesmír, aniž by vůbec věděl, co je zač ta temná hmota, která tvoří jeho většinu.
